Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 10. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (10/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Z pohledu Gideona:

 

Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To on byl za tím vším. To on unesl a zavraždil tři ženy. Nad Slessmanem měl moc a proto mu pomáhal. Ale hlava této akce byl Vogel. A věděl jsem, že jede Heather zabít. Měl strach, že Slessman ho podrazí nebo my na to přijdeme. Proto jsem nemohl čekat na zásahovou jednotku. Musel jsem jednat. Elle držela se mnou a nic neříkala. Byl jsem rád, protože na řeči nebyl čas. Záchrana Heather byla důležitější.

 

Ještě jsem dal vědět Hotchovi, aby mohl zavolat posily. Vyndal jsem zbraň a šel k loděnici. Elle byla za mnou a taky měla tasenou svou zbraň. Čekali jsme u lodi, ze které se vynořil Vogel i se svázanou a pomlácenou Heather.

„Timothy Vogele, jste zatčen! Pusťte tu ženu a zahoďte zbraň!“ křikl jsem na Vogela. Ten chytil Heather pod krkem a hlaveň zbraně namířil na její pravý spánek.

„Zabiju ji!“ křikl na mě Vogel a dal důraz na svá slova, že to myslí vážně.

„Já ji nezabiju. Kdybych byl tebou, tak bych zbraň zamířil na mě. Tím, že zastřelíte tu ženu, tak tím nic nezískáte.“ Řekl jsem klidně a udělal krok vpřed. Elle naštěstí neviděl, nebo jí ještě nezaregistroval, ale já věděl, že mě jistí.

„Stůjte!“ křikl na mě Vogel, tak jsem se zastavil a dal ruce, tak, aby na ně viděl, ale zbraň jsem i tak měl stále v ruce, ale nemířil jsem s ní na něho.

„Místo ní zastřel mě. No tak, máš mizernou mušku?“ mluvil jsem dál na Vogela a dal zbraň do pouzdra u mého opasku a dal ruce vzhůru. „Jsem padesát stop daleko od tebe. Máš pěkný záběr. Tak mě zastřel.“ Dál jsem ho pobízel, aby zastřelil mě a ne tu ženu.

„Jsem snad hlupák?“ zeptal se křikem Vogel. Stále jsem se díval do očí Vogela. Ostatní jsem ignoroval.

„Podle mě naprostý debil. Vím o tobě všechno, Time. V tělocvičně jsi pětkrát týdně. Řídíš honosné auto, smrdíš po kolínské, a přesto se ti nepostaví. Ani viagra ti nepomáhá. Víš, co mi tohle všechno říká? Že nejsi schopný a vše si kompenzuješ. A není to jen v té hlavě, ale i po té fyzické stránce. Jak vám říkala děvčata na střední škole? Na co přišli, když se dostali do tvých kalhot? Smály se, protože zjistili, že jim nemůžeš nic nabídnout?“ provokoval jsem ho. Chtěl jsem ho dost naštvat, aby se zaměřil na mě a na tu ženu zapomněl.

„Drž hubu!“ křikl na mě Vogel a ztrácel trpělivost. Trefil jsem kladívkem na hlavičku.

„Malý pindík. Velmi malý Vogel? Už to mám. Maličký Timy.“ Řekl jsem Vogelovi a to stačilo. Zazněl výstřel a já padl na zem. Zazněl druhý výstřel. To byla Elle, která Vogela zastřelila.

„Gideone, jste v pořádku?“ zeptala se Elle, když ke mně přiběhla. Já se pravou rukou chytl za levou paži, která mi krvácela. Za pomoci Elle jsem se posadil.

„Běžte za Heather, já budu v pohodě.“ Řekl jsem jí a hlavou poukázal na tu ženu. Elle se chvíli zdráhala, ale pak mě opustila a šla za Heather, které pomohla. Po pár vteřinách jsem se postavil na nohy a byl tu celý tým, zásahová jednotka i záchranka.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 9         Část 11 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Lord Petr byl velmi rozrušen. Nervózně pobíhal ložnicí a při své obhajobě neustále rozpažoval:...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
0