Z pohledu Dereka:
Zátah proběhl v pořádku. Nikomu se nic nestalo a ani ke střelbě nedošlo. Richard Slessman byl zrovna na počítači, když jsme ho přepadli. Jenže než jsme stačili zjistit, na co se na počítači díval, tak to vypnul. Když ho jednotka S.W.A.T. odváděla nic neřekl, jenom se usmíval. Bylo mi z něho zle. Ale horší bylo, že jeho počítač byl za heslovaný a my urychleně potřebovali znát dané heslo. Jenže od Richarda to heslo nezískáme a nám ubýval čas. A co bylo horší? Rozluštit toto heslo byla moje a Reidova práce. Jenže ani Reid si nevěděl rady. Vzal jsem telefon a zavolal pomoc.
„Dovolali jste se Penelope Garcii, nejvyššího génia v úřadu FBI.“ Ozval se dívčí hlas na konci drátu. Měl jsem odposlech, takže Reid kdo v místnosti byl se mnou, vše slyšel.
„Hej, to je Morgan. Potřebuju, aby si mi ukázala kouzlo. Mám tu program s názvem Deadbolt Defense. Jde o dívku, které zbývá málo času na to, aby byla zachráněna. Co o tom víš?“ zeptal jsem se hned Garcii, protože jsem věděl, že spolu s ní na něco přijdu.
„Tak to máš problém. Deadbolt je software, který je odolný proti heslům. Abyste získali heslo, budete se muset dostat do hlavy toho chlapa.“ Řekla Garcina, což mě moc nepotěšila, ale věděl jsem, že kdyby mohla, hned by mi poradila a pomohla, ale ona profilovač jako já nebyla.
„Myslel jsem, že volám do ústředí nejvyššího génia.“ Trošku jsem si přesto s Garciny utahovat musel.
„No, následně jsi byl přepojen do ústředí těch zlých.“ Odpověděla mi na to pohotově a v jejím hlase znělo, že jí to mrzí, ale nemůže nijak pomoci. Poděkoval jsem a hovor ukončil. Podíval jsem se po tom pokoji. Reid zrovna s někým mluvil. Tak jsem trochu poslouchal.
„Nevíš, proč mě vždycky představuje jako doktora Reida?“ zeptal se Reid. Došlo mi, že volá s Hotchem a ptá se na Gideona, protože Gideon byl první, který začal Reida představovat jako doktora a my se toho chytli. Až na toho našeho mladého génia, jsme věděli, proč tomu tak je. A proto jsem věděl, že Hotch mu odpoví: „Protože vypadáš jako dítě. A chce ostatní ujistit, že tě mají respektovat.“ Musel jsem se nad tím pousmát. Ale poté jsem si lehl na postel Richarda Slessmana a začal přemýšlet.
„Dobře, jsem Richard Slessman. Kam bych, jsem si uložil to heslo?“ zeptal jsem se nahlas, jak nás to Gideon vždycky učil. Jak jsem tam tak ležel, všiml jsem si hromadu CD. Vzal jsem CD do ruky a prohlížel si je. Jedno CD bylo často poslouchané než ostatní. Podíval jsem se na Reida. „Dobře, jsem nespavec, který poslouchá před spaním Metallicu. Která píseň bude ke mně promlouvat nejvíce?“ zeptal jsem se a čekal, co na to řekne Reid.
„Enter Sandman.“ Byla jeho odpověď. A nakonec jsme to dali dohromady. Heslo bylo z číselné kombinace, rok kdy tato skladba vyšla a ještě číslo, na jakém místě tato skladba je na seznamu poslechu. A díky tomu jsme viděli mladou ženu Heather, jak je vězněna někde v temné místnosti a je spoutaná v kleci.
Hlasité předčítání
