Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 8. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (8/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

RICHARD SLESSMAN

 

Z pohledu Jane:

 

Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorní kanceláři. Dost mě to překvapilo. I namíchlo, protože já jsem ta, která chodí do akce než Teressa. I Hotch takový je, že jde spíše do akce, než jen je v kanceláře, kde se čeká, jak akce dopadne. Jenže jsem profesionál, a musela jsem se rychle uklidnit. Nemůžu dělat všechno, ale nejsem prostě ten typ, co jen čeká, ale koná. Ale je pravda, že někdy konám unáhleně. Takže jednám a pak přemýšlím, ale celý život se snažím nad tímto zapracovat. A najdou se dny, kdy se mi za daří. Poté, co všichni odešli, tak jsem si sedla na pohovku, co tam byla a rukama si podepřela bradu. Musela jsem to vydýchat, že jsem si ani nevšimla, že mě Hotch pozoruje. Zaregistrovala jsem ho, až když přistoupil ke mně a sedl si vedle mě. Narovnala jsem se a podívala se na něho. Dívali jsme si do očí. Radši jsem nic neříkala, protože bych řekla, čeho bych pak litovala.

„Jane, v pořádku?“ promluvil Hotch jako první.

„Jo, v poho.“ Tak trochu jsem odsekla, ale aspoň toto odseknutí, než abych začala jančit nebo-li hysterčin, jak by to uvedl na přesnou míru Reid.

„Promiň, že jsem tě tu nechal. Chci, aby si mi pomohla ho vyslechnout a získat z něho informace.“ Začal se mi omlouvat, ale jak jsem se dívala do jeho očí, věděla jsem, že toto není jediný důvod, proč jsem tu zůstala. Byla tu možnost, že jsem mohla jet na zátah a ze zátahu ho dovést sem a poté s Hotchem ho vyslechnout.

„Jak říkám, jsem v pohodě.“ Řekla jsem mírněji než před tím, ale tentokrát jsem se neusmála, jak bylo mým zvykem.

„Je tu ještě jeden důvod, proč chci, aby si tu byla. Chci s tebou mluvit.“ Nakonec řekl celou pravdu. Nebo spíše důvod, proč mě na zátah nepustil. Byla jsem o něco klidnější a dívala se mu do očí.

„Hotchi, co se děje?“ zeptala jsem se ho, když nic neříkal.

„Víš, říká se mi to těžce.“ Povzdychl si a já poznala, že je to hodně vážně, když má problém to říct. „Chci Hayley opustit, ale co je těhotná, tak jí nechci ublížit. Nechci, aby se něco stalo nejen jí, ale i nenarozenému synovi.“ Dostal po chvíli ticha ze sebe. Stále se mi díval do očí a musel vidět, jak jsem byla v šoku, protože se mi museli rozšířit zorničky šokem, po těchto jeho slovech.

„A-ale proč by si to dělal?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vůbec bych do Hotche neřekla, že by chtěl opustit svou těhotnou ženu a nenarozeného syna, na kterého se těšil. A to bylo na něm vidět, jak se na syna těší.

„Protože jí nemiluji.“ Znovu zašeptal a na to hned pokračoval. „Chtěl jsem jí říct, že ji nemiluji, ale ona byla tak šťastná, nepustila mě ke slovu a vychrlila na mě, že je těhotná. A já byl šťastný. Řekl jsem si, že s ní budu i s naším dítětem. Jenže je to čím dál tím horší. Na syna se moc těším. Ale s Hayley nejsem šťastný. Ale nemůžu jí nic teď říct. Nechci ohrozit syna ani jí.“ Dořekl a stále se mi díval do očí. Trošku se mi zdálo, že má i na krajíčku. Svou ruku jsem položila na tu jeho ruku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 7         Část 9 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
          Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když m...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
0