Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 8. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (8/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

RICHARD SLESSMAN

 

Z pohledu Jane:

 

Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorní kanceláři. Dost mě to překvapilo. I namíchlo, protože já jsem ta, která chodí do akce než Teressa. I Hotch takový je, že jde spíše do akce, než jen je v kanceláře, kde se čeká, jak akce dopadne. Jenže jsem profesionál, a musela jsem se rychle uklidnit. Nemůžu dělat všechno, ale nejsem prostě ten typ, co jen čeká, ale koná. Ale je pravda, že někdy konám unáhleně. Takže jednám a pak přemýšlím, ale celý život se snažím nad tímto zapracovat. A najdou se dny, kdy se mi za daří. Poté, co všichni odešli, tak jsem si sedla na pohovku, co tam byla a rukama si podepřela bradu. Musela jsem to vydýchat, že jsem si ani nevšimla, že mě Hotch pozoruje. Zaregistrovala jsem ho, až když přistoupil ke mně a sedl si vedle mě. Narovnala jsem se a podívala se na něho. Dívali jsme si do očí. Radši jsem nic neříkala, protože bych řekla, čeho bych pak litovala.

„Jane, v pořádku?“ promluvil Hotch jako první.

„Jo, v poho.“ Tak trochu jsem odsekla, ale aspoň toto odseknutí, než abych začala jančit nebo-li hysterčin, jak by to uvedl na přesnou míru Reid.

„Promiň, že jsem tě tu nechal. Chci, aby si mi pomohla ho vyslechnout a získat z něho informace.“ Začal se mi omlouvat, ale jak jsem se dívala do jeho očí, věděla jsem, že toto není jediný důvod, proč jsem tu zůstala. Byla tu možnost, že jsem mohla jet na zátah a ze zátahu ho dovést sem a poté s Hotchem ho vyslechnout.

„Jak říkám, jsem v pohodě.“ Řekla jsem mírněji než před tím, ale tentokrát jsem se neusmála, jak bylo mým zvykem.

„Je tu ještě jeden důvod, proč chci, aby si tu byla. Chci s tebou mluvit.“ Nakonec řekl celou pravdu. Nebo spíše důvod, proč mě na zátah nepustil. Byla jsem o něco klidnější a dívala se mu do očí.

„Hotchi, co se děje?“ zeptala jsem se ho, když nic neříkal.

„Víš, říká se mi to těžce.“ Povzdychl si a já poznala, že je to hodně vážně, když má problém to říct. „Chci Hayley opustit, ale co je těhotná, tak jí nechci ublížit. Nechci, aby se něco stalo nejen jí, ale i nenarozenému synovi.“ Dostal po chvíli ticha ze sebe. Stále se mi díval do očí a musel vidět, jak jsem byla v šoku, protože se mi museli rozšířit zorničky šokem, po těchto jeho slovech.

„A-ale proč by si to dělal?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vůbec bych do Hotche neřekla, že by chtěl opustit svou těhotnou ženu a nenarozeného syna, na kterého se těšil. A to bylo na něm vidět, jak se na syna těší.

„Protože jí nemiluji.“ Znovu zašeptal a na to hned pokračoval. „Chtěl jsem jí říct, že ji nemiluji, ale ona byla tak šťastná, nepustila mě ke slovu a vychrlila na mě, že je těhotná. A já byl šťastný. Řekl jsem si, že s ní budu i s naším dítětem. Jenže je to čím dál tím horší. Na syna se moc těším. Ale s Hayley nejsem šťastný. Ale nemůžu jí nic teď říct. Nechci ohrozit syna ani jí.“ Dořekl a stále se mi díval do očí. Trošku se mi zdálo, že má i na krajíčku. Svou ruku jsem položila na tu jeho ruku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 7         Část 9 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

O trpělivosti ... všechno má svůj čas
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
0