Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 9. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (9/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Když myslíte.“ Znovu se ušklíbl a byl stále v klidu.

„Dobře, je vidět, že jste zamlklý, ale něco vám řeknu. Víme, že jste unesl a zabil tři ženy. Teď někde držíte čtvrtou ženu, Heather Woodland. A my ji najdeme.“ Pronesla s povzdechem. Slessman se jenom ušklíbl a nic neříkal. „Víte, jak prodejci aut dokážou zaujmout a prodat auto? Tomu se říká vzájemnost. Protože snižují cenu a mají pocit, že nám tím dělají laskavost. Tím se cítíme povinni to auto koupit. Tomu se říká náhlý nátlak. Máme pocit, že jim něco dlužíme. Dlužíme jim laskavost. A ten pocit je tak silně, že to auto prostě koupíme. I když si s touto koupí auta jistí nejsme.“ Pokračovala. Byla fakt dobrá. Dokázala Slessmana zmátnout, a to jenom jeho pouto k jeho komplicovi přirovnala k prodeji aut. Líp bych to nevymyslel.

„No a co?“ řekl Slessman po chvíli, když se uklidnil. Ale ta spojitost mu nedošla.

„Jde o to, že ve vězení vás Vogel chránil a tím vám udělal laskavost. Proto máte teď pocit, že mu tu laskavost musíte vrátit a chráníte ho. Chlapy jako je on, ví, koho má šikanovat a koho chránit. Přesvědčil vás, že mu hodně dlužíte, tak půjdete do vězení místo něho. Richarde, jsme tady oba, abychom ti něco připomněli. Nic mu nedlužíš.“ Vzal jsem si slovo teď já. A ani jsem nemusel dávat Jane znamení. Věděla to. Toto byla naše spolupráce, která trvá už hodně dlouho. Skoro tři roky. Slessman v tváři zbledl. Nepočítal s tím, že na Vogela přijdeme.

„Už nic neřeknu.“ Nakonec řekl a nehodlal se s námi dál bavit. Někdo zaklepal na dveře a ve dveřích se objevil šerif Warden.

„Agenti, mohl bych s vámi mluvit?“ zeptal se. Podíval jsem se na Jane a přikývl. Oba jsme vstali, nechali dovnitř vstoupit strážníka a šli za sklo.

 

Když Jane zavřela dveře, tak si stoupla vedle mě a oba jsme se podívali na šerifa Wardena. Oba jsme čekali, co nám šerif chce říci.

„Volal váš agent Morgan, že zjistili adresu, kde vězní Heather. Jde o loděnici.“ Řekl nám šerif. Chtěl jsem něco říct, ale zazvonil mi mobil. Hned jsem to zvedl a dal na hlasiťák. Byl to Gideon.

„Aarone, sleduju s Elle Vogela k loděnicím. Hned po našem odchodu si vzal volno, nasedl do auta a opatrně ho sledujeme.“ Řekl Gideon dřív než jsem stačil něco říct.

„Jasone, víme to od Dereka. Jedeme i se zásahovkou. Nedělejte blbosti.“ Řekl jsem Gideonovi a dal šerifovi znamení, aby na danou adresu poslal zásahovku. Jane, šla volat Derekovi, aby tam jeli taky.

„Aaron, znáš mě.“ Řekl Gideon a hovor ukončil.

„No právě.“ Zašeptal jsem a podíval jsem se na Jane.

„Derek, Reid a Tess tam jedou.“ Řekla mi Jane, že to zařídila.

„Jedeme taky.“ Rozhodl jsem se a s Jane jsme si zkontrolovali na místě zbraně a šli pro ochranné vesty. Nasedli do auta, a jeli s majáčky k loděnicím.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
aneb o komunikaci ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
0