Povídka

2. díl – Pokušení – 1. kap.
Četba díla zabere cca 5 min.

Toto dílo je (11/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„To se celou dobu snažím. Říkám si, byl to zkrat nic víc. Ale přesto jakmile jsem tady sama, tak na to myslím. Mám to stále před sebou.“ Povzdychla jsem si, že se to lehce řekne, ale těžko udělá. „Ptej se.“ Pobídla jsem ji, ať se zeptá, i když jsem tušila jaká otázka to bude.

„Chápu, ale my to zvládneme. Pomohu ti.“ Přikývla, že souhlasí, že to bude těžké, ale zvládnu to. „Ty…Miluješ Hotche?“ nakonec ze sebe tu otázku dostala. Podívala jsem se na ni. Dívala jsem se jí do očí.

„Dokud nenastala ta chvíle, tak jsem o tom nepřemýšlela, ale od té doby mi dochází, že jo. Že ho miluji. Ale nemohu být s ním. Je ženatý, ale to by nebyl takový problém. Rozvedl by se. Říkal, že se i rozvést chce, ale je tu jiný problém. Hayley je těhotná a její porod se blíží. A nemohu dopustit, aby ten malý klučík neměl úplnou rodinu. Nechci mu zkazit život tak, že bude žít jen s matkou a otce bude vídat jen, když bude moct.“ Řekla jsem nahlas to, co jsem si myslela, že tomu tak je. Byla jsem zamilovaná až po uši.

„Chápu. Zkusím vymyslet aktivity na volné dny, aby si nebyla sama. Lepší by bylo ti najít chlapa, ale chápu tvůj odmítavý postoj. Musíš na Hotche zapomenout. A začneme tím, že budeme si plánovat akce na volné dny. Jen my dvě.“ Přikývla jako souhlas toho, že to myslí vážně.

„Ale co tvůj život, Tess? Nechci, aby ses věnovala jenom mě a nežila ten svůj život.“ Začala jsem protestovat, i když ta její slova mě hřála u srdce.

„Ty by si pro mě udělala to samé. A taky se těším. Třeba se někdo objeví. Co ty víš. A stejně kromě své rodiny nikoho nemám.“ Usmála se a objala mě.

„Díky moc.“ Zašeptala jsem, když jsme byly spolu v objetí. Poté jsme si povídaly a popíjely kávu. Mluvily jsme o Elle Greenway, kterou jsme poznaly v Seattlu, a která se měla stát naší novou kolegyní v práci. Gideon si prosadil svou a do týmu ji dostal.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 10         Část 12 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
aneb o komunikaci ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
0