Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Ahoj.“ Usmála se na něho dívka ze shora. Všichni tři se na dívku podívali.

„Claro, pomoc nám.“ Řekl Jimmy a všem třem se ulevilo, že vidí známou tvář.

„Claro, díky bohu.“ Ulevilo se jedné studentce.

„Vše je v pořádku.“ Usmála se na něho ze shora Clara.

„Claro, jdi do kanceláře, tam visí klíč od výtahu.“ Promluvil ke Claře Jimmy.

„Vše je v pořádku. Jsem tu, abych vám pomohla.“ Usmívala se Clara a stále ty tři sledovala.

„Jdi pro ten klíč. Klíč od výtahu. Claro! Claro, počkej! Claro!“ křičel Jimmy a snažil se Claru přimět, aby šla pro klíč od výtahu, nebo sehnala pomoc. Clara jim zmizela z očí.

 

Na chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

S Teressou jsme šli dál chodbou a hledali Claru. Jako ostatní. Tušil jsem, jak se Teressa cítí, ale chovala se profík a ani slůvkem o Hotchovi či Jane se nezmínila. I když jsem v ní četl a věděl jsem, že jí to dost zajímá. Ale věděla jako já, že práce je důležitá. A stejně Hotch s Jane taky hledali Claru. Takže taky pracovali.

„Hoří někde v budově?“ zeptal jsem se do vysílačky, jestli díky tomu nezjistíme, kde by Clara mohla být.

„Ještě ne.“ Ozval se z vysílačky Reidův hlas. S Teressou jsme šli zase dál.

„Nedává to smysl.“ Promluvila nakonec Teressa. Podíval jsem se na ni. „Žádný člověk, žádný kouř, ani žádná dívka ani oheň. Prostě nic.“ Pokračovala v mluvě a pokrčila rameny. Dali jsme se zase do pohybu.

 

Ve výtahu:

 

Ty tři studenti se po sobě podívali. Všude bylo ticho, nikde se nic pohnulo. Všem tuhla krev v žilách, jak se báli.

„Kam šla?“ zeptala se jedna ze studentek.

„Nevím, ale snad pro ten klíč.“ Odpověděl Jimmy a doufal, že má pravdu. Clara se zase objevila v otvoru. „Claro, přijde nám někdo na pomoc?“ zeptal se, když si Clary všiml.

„Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem tu, abych jsem vás zachránila. Bůh si mě vybral.“ Začala Clara mluvit a usmívat se na ty tři.

„Vybral tě…Claro?“ dostal ze sebe Jimmy.

„Otče, synu…“ začala se Clara modlit. „Bože můj…Duch svatý…“ dál přeříkávala Clara a začala z kanistru na ty tři vylévat její obsah. Jimmy si stoupl před dívky, takže to schytal nejvíc.

„Claro, poslouchej, tohle je benzín! Přestaň! Claro!“ křičel na dívku Jimmy, ale ta na ně dál lila benzín a modlila se.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
0