Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.

Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Ahoj.“ Usmála se na něho dívka ze shora. Všichni tři se na dívku podívali.

„Claro, pomoc nám.“ Řekl Jimmy a všem třem se ulevilo, že vidí známou tvář.

„Claro, díky bohu.“ Ulevilo se jedné studentce.

„Vše je v pořádku.“ Usmála se na něho ze shora Clara.

„Claro, jdi do kanceláře, tam visí klíč od výtahu.“ Promluvil ke Claře Jimmy.

„Vše je v pořádku. Jsem tu, abych vám pomohla.“ Usmívala se Clara a stále ty tři sledovala.

„Jdi pro ten klíč. Klíč od výtahu. Claro! Claro, počkej! Claro!“ křičel Jimmy a snažil se Claru přimět, aby šla pro klíč od výtahu, nebo sehnala pomoc. Clara jim zmizela z očí.

 

Na chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

S Teressou jsme šli dál chodbou a hledali Claru. Jako ostatní. Tušil jsem, jak se Teressa cítí, ale chovala se profík a ani slůvkem o Hotchovi či Jane se nezmínila. I když jsem v ní četl a věděl jsem, že jí to dost zajímá. Ale věděla jako já, že práce je důležitá. A stejně Hotch s Jane taky hledali Claru. Takže taky pracovali.

„Hoří někde v budově?“ zeptal jsem se do vysílačky, jestli díky tomu nezjistíme, kde by Clara mohla být.

„Ještě ne.“ Ozval se z vysílačky Reidův hlas. S Teressou jsme šli zase dál.

„Nedává to smysl.“ Promluvila nakonec Teressa. Podíval jsem se na ni. „Žádný člověk, žádný kouř, ani žádná dívka ani oheň. Prostě nic.“ Pokračovala v mluvě a pokrčila rameny. Dali jsme se zase do pohybu.

 

Ve výtahu:

 

Ty tři studenti se po sobě podívali. Všude bylo ticho, nikde se nic pohnulo. Všem tuhla krev v žilách, jak se báli.

„Kam šla?“ zeptala se jedna ze studentek.

„Nevím, ale snad pro ten klíč.“ Odpověděl Jimmy a doufal, že má pravdu. Clara se zase objevila v otvoru. „Claro, přijde nám někdo na pomoc?“ zeptal se, když si Clary všiml.

„Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem tu, abych jsem vás zachránila. Bůh si mě vybral.“ Začala Clara mluvit a usmívat se na ty tři.

„Vybral tě…Claro?“ dostal ze sebe Jimmy.

„Otče, synu…“ začala se Clara modlit. „Bože můj…Duch svatý…“ dál přeříkávala Clara a začala z kanistru na ty tři vylévat její obsah. Jimmy si stoupl před dívky, takže to schytal nejvíc.

„Claro, poslouchej, tohle je benzín! Přestaň! Claro!“ křičel na dívku Jimmy, ale ta na ně dál lila benzín a modlila se.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
Pravá láska je  jako pohádka ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
0