Povídka

2. díl – Pokušení – 13. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Toto dílo je (23/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Musí být zkoušeni. Boží hněv…“ mluvila dál to svoje Clara.

„Claro, řekla jste mi, že jste studentka chemie. Říkala jsi o poslání Charona. Chceš přestat.“ Pokračoval Hotch, aniž by ztratil nervy. Nedal na sobě znát žádné emoce. Což musím uznat, že jsem na Hotchovi obdivovala.

„Otec, syn…“ začala Clara říkat modlitbu z bible.

„Claro.“ Zvolal Hotch. Mně po čele začal stékat pot.

„Duch svatý.“ Nevnímala Clara nikoho.

„Claro, přestaň!“ trochu zvýšil hlas Hotch.

„Bůh si je vybral.“ Promluvila Clara a už se chystala výtah podpálit. Mně nezbylo nic jiného než vystřelit, protože jinak Claru bychom nezastavili. Clara zahodila zapalovač, který zhasnul, a chytila se na levé stehno, ze kterého jí tekla krev. Uklidila jsem do svého pouzdra zbraň a běžela k ní.

„Vydrž, to bude dobré. Pomoc je na cestě.“ Řekla jsem Claře a ze svých kalhot jsem si sundala pásek a stáhla jí stehno, nad střelnou ranou, abych jsem zastavila krvácení. Ale pomoc byla hned u nás, takže o ni bylo postaráno. Šla jsem k Hotchovi, kde byl i Gideon s Teressou.

„Myslel jsem, že Reid jasně říkal, že nemáme s ní mluvit.“ Řekl Gideon Hotchovi a poplácal ho po rameni.

„Jane, jsi v pohodě?“ zeptala se mě Teressa, která hned přišla ke mně.

„Jo, jen si musím umýt ruce.“ Řekla jsem Teresse a po Hotchovi hodila naštvaný výraz.

„Prosím, pomozte nám.“ Ozvali se studenti z výtahu, o které se zbylí policisté s techniky začali starat, aby je dostali z výtahu ven. Já šla si umýt ruce. Nebylo mi zrovna dobře. Kvůli tomu, že Hotch se snažila Claru přimět jednat racionálně, a aby nic nepodnikala, což nemělo cenu, tak jsem jí musela postřelit. Nebylo to poprvé, co jsem střílela po člověku, ale nikdy mi z toho nebylo dobře. V tu chvíli mi to nedocházelo, ale Hotch jinou možnost neměl. Ani já ne. Kdyby se jí to totiž Hotch nesnažil rozmluvit, tak by mohlo dojít ještě k větší katastrofě. Přesto jsem v sobě cítila vůči Hotchovi vztek.

 

V tryskáči, při cestě domů:

 

Při cestě zpátky domů jsem byla už klidná. Ale snažila jsem se Hotche ignorovat, protože jsem se trochu bála, že budu zase zuřit. A tak jsem poslouchala ostatní, kteří se snažili vyřešit situaci s Pěšinkovým vrahem.

„Už jsem na to přišla.“ Řekla Elle a dívala se na Gideona. Ten se na Elle podíval.

„Už víš, proč koktal?“ zeptal se Gideon a podzvedl obočí, že ho to zajímá. I já čekala, na co Elle přišla.

„Když vás a Hotche poslouchala, jak se Hotch snažil Claru zastavit. To je ono že? Snažil jsem se Pěšinkového vraha zastavit.“ Vysvětlila Elle a já se pousmála. „Řekl jste mu, že víte, proč koktá. Snažil jste si získat čas. Ale ten důvod, proč koktal jste nevěděl.“ Dopověděla a v hlase zazněla její hrdost, že na to přišla.

„Jak to víš?“ zeptal se překvapeně Derek a podíval se na Elle.

„Našla jsem si to.“ Řekla Elle a usmála se na Dereka.

„To nikdo nedělá.“ Zaprotestoval Derek, ale smál se u toho.

„Já jo.“ Ozvala se Teressa, a dala jasně najevo, že co neví, si najde. Musela jsem se začít smát.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 22         Část 24 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
0