„Udělala jsi dobře, že jsi ho vytáhla ven. Kdyby ty dveře otevřel, byla by to větší katastrofa.“ Ujistil mě Gideon, že jsem jednala správně. I když jsem věděla, že říká pravdu, cítila jsem se na nic. A takhle to mám pokaždé, když musím nechat nevinného člověka zemřít. Přišla k nám děkanka, na kterou jsme se všichni podívali.
„Prý šlo o profesora Wallaceho?“ zeptal se Gideon děkanky. Ta se na nás podívala a hlavou přikývla.
„Jde o strašnou ztrátu. Patřil k těm profesorům…No, kteří věděli jak na studenty.“ Dořekla smutně děkanka.
„Gideone, policie dorazila, ale několik studentů je ještě v budově.“ Ozval se Reid, který zrovna s někým domluvil.
„Jak dlouho potrvá evakuace?“ zeptal se Gideon děkanky, na kterou se podíval. Ke mně přišel Hotch, který na chvíli zmizel.
„Napij se.“ Řekl mi a podal mi láhev vody. Podívala jsem se na něho.
„Díky Hotchi.“ Poděkovala jsem a usmála se. Otevřela víčko a napila se. Ještě od toho kouře mě pálilo v krku, ale díky té vodě to bylo lepší.
„Je to veliká škola s kampusem. Vyskytuje se tu okolo deseti tisíc studentů.“ Pronesla děkanka nejistě.
„S evakuací budou ještě problémy.“ Pronesla šeptem Teressa. Nechtěla to říct nahlas, ale všichni, co tu jsme byli jsme ji slyšeli. A nikdo ji neokřikl, nic neřekl. Protože měla pravdu.
„Paní Turne, pomůžeme vám obejít všechny studenty a evakuovat je.“ Rozhodl Gideon, že se rozdělíme a pomůžeme s evakuací. Děkanka přikývla a nechala povolat k nám studenta.
„Ahoj, já jsem Jeremy. Patřím k asistentům vědeckého oddělení. Mluvili jsme o tom a chtěli bychom vám pomoci.“ Vysvětlil student svůj příchod k nám. Všichni jsme se podívali na Gideona.
„To co bude nejlepší je to, že tu všichni zůstanete.“ Nesouhlasil s jejich pomocí Gideon. Nechtěl už ohrozit jiný život profesora či studenta.
„Ale pane, my se tu líp vyznáme.“ Začal student protestovat.
„Tak dobře.“ Souhlasil nakonec Gideon i s pomocí studentů.
Hlasité předčítání
