„Woa! Ahoj. Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit.“ Doběhl k nám ten student. Gideon se zastavil v klidu. Já sebou trhla, jak jsem ho nečekala. „Jsem hlídka kampusu. Mohu vás požádat o identifikaci?“ zeptal se student a nejistě usmál.
„Jistě, jistě.“ Řekl jenom Gideon a vyndal svůj průkaz. Já udělala to samé. Student si naše průkazy prohlédl.
„Vy patříte k těm agentům FBI, k těm profilovačům, že? Stačí vám pohled na místo činu a hned víte, jaký šampón vrah používá?“ vyptával se a šel s námi. Byl námi nebo spíše Gideonem úplně fascinovaný.
„Mluvíte skepticky.“ Odpověděl Gideon, aniž by se zastavil. Pousmála jsem se, protože měl pravdu. I ten studen se usmál.
„No, možná trochu.“ Řekl nejistě a všimla jsem si, jak chytil svůj řetízek, který měl na krku a hrál si s ním.
„Vaše přítelkyně se obává, že se s ní rozejdete.“ Zastavil se Gideon a podíval se na studenta. Student i já jsme se taky zastavili. Na mé tváři se rýsoval úsměv.
„To nemyslíte vážně, že ne?“ zarazil se student a vytřeštil na Gideona oči. Chvíli panovalo ticho.
„Vy jste se s ní už rozešel. Tak nemusíte mít ten řetízek.“ Řekl nakonec Gideon. Spíše se opravil.
„Máte pravdu. Rád bych chodil s jinou.“ S mírným úsměvem to student přiznal.
„Jak se jmenuje?“ zeptala jsem se, abych dala najevo, že se taky chci zapojit.
„Brian.“ Odpověděl student a podíval se na mě s mírným úsměvem. Trochu mě to překvapilo a asi jsem to dala najevo, ale Gideon mě hned zachránil před úplným trapasem.
„No, to je…To je dobrý důvod. A jak to vzala?“ zeptal se Gideon, i když i on dal najevo, že ho to překvapilo.
„Docela jo. Ale kromě toho mi řekla, že homosexualita je hřích, a že na mě dopadne boží hněv.“ Poškrábal se ve vlasech student. „Ale jak jste to poznal?“ zeptal se nechápavě.
„Hrajte si pořád s tím náhrdelníkem. Což mi říká, že nejste zvyklý ho nosit, takže jste ho dostal nedávno. A ten čínský symbol, co na řetízku je, znamená, „navždy tvůj“. Dávej na sebe pozor ano?“ vysvětlil mu Gideon a s přáním, aby dával na sebe pozor jsme zase šli pracovat.
Hlasité předčítání
