Povídka

3. díl – Znovu se nesplést – 2. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (25/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Proč dohoda padla?“ zeptala se Teressa a všichni jsme se stále dívali na JJ.

„Geologové zjistili půda byla dříve napadena metanem, takže budovy by na té půdě nemohly vydržet, jak se půda stala bezcenná.“ Odpověděla JJ, která se dívala z jednoho z nás na druhého.

„Clurman do toho dal spoustu peněz, o které teď přišel. Jenže peníze nebyly jeho, ale lidí, kteří do něho investovali. Takže někdo z nich je takový šílenec, že se takhle mstí Clurmanovi.“ Navrhla Elle a podívala se po nás.

„Nepředbíhejme. Je příliš brzy, abychom se zaměřili na motivu.“ Nesouhlasil s nápadem Elle. Nebo spíše souhlasil, ale že na tuto otázku se zaměříme později.

„Kde tedy začneme?“ zeptala jsem se a podívala se na Hotche.

„Od začátku. Co víme o bombových útočnících?“ odpověděl mi Hotch a zároveň se zeptal a dal najevo, na co se máme zaměřit jako první.

„Většinou jde o muže samotáře s historií trestné činnosti.“ Začala jsem říkat to, co se mi hned vybavilo, když se máme bavit o bombových útočnících. Všichni se na mě podívali.

„Ve všech bombových útocích je padesát procent pohnutka či trestná činnost vandalismus.“ Ujal se slova Reid, na kterého jsme se všichni podívali.

„A bomboví útočníci se většinou odpálí taky. Takže většinou bombový útočník, se rovná první oběť a sebou vezme další oběti. A ne jen pár obětí.“ Pokračovala pro změnu Teressa, na kterou jsme se všichni dívali.

„V tom to případě hlavní obětí byl Clurman.“ Přikývla Elle a všichni jsme se na ni podívali.

„Ale Clurman je jediná oběť, u které nedošlo k výbuchu u dveří od domu. Proč? Co je na tom jiného?“ dala jsem dvě otázky, protože tyto dvě otázky daly najevo, že od obyčejných bombových útoků je to jiné.

„Ale než Clurman omdlel, tak policistům tvrdil, že balíček byl před prahem do kuchyně. Proč nebouchl, když ho vzal do ruky? Ušel padesát stop a najednou bum?“ přidala další otázky Teressa, na které taky bylo zapotřebí znát odpovědi.

„Joe Reese, zrovna s Clurmanem mluvil. A prý baliček nesl do auta. Policie ho hned vyloučila z okruhu podezřelých.“ Dodala JJ, co se vědělo jak to tak nějak bylo, než balíček Clurmanovi bouchl.

„Třeba s tím balíčkem byl na cestě, že to někomu dá. Mohl se leknout nebo baliček omylem naklonit a výbuch je na světě.“ Řekla svou teorii Teressa.

„Rád bych, jsem si promluvil s Clurmanem. Jane, pojedeš se mnou. Vy ostatní se postaráte o domovní prohlídku domu Clurmana.“ Rozdal úkoly Hotch, na které se budeme momentálně soustředit. Přikývli jsme a dali se do práce.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 24     

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
0