Byl jsem zrozen abych –
přál si nesmyslné
Abych přihlížel prázdnotě oči,
které hledají sny.
(Ke snění je třeba tmy a spánku
a proto květiny v záhonu bělma
postrádají barvy a zalévají se krví)
Těla v anonymitě proplouvají
kolem mé pasivní nejistoty
V přání po kontaktu
(Za použití ramen, loktů i oči)
V přání po odpovědi
(Bez použití úst)
sleduji unavené oči
směřující k východu slunce
(Přejí si nesmyslné
přejí si neskutečné
V obzoru hledají konec planety
aby udělali ještě jeden krok)
Dav třímá zbraně
(s okem na hledáčku)
a za bouře výstřelů
a za výkřiků
a za zvuků z těla prchající krve
Nabíjí na příkaz generála
(se zavřeným okem na hledáčku)
ruce se klepou
a slepé patrony
na cíl nedosáhnou
Zasáhly však mě
protože přál jsem si
aby utichly
jako poslední – slyšel jsem výstřel
a svůj vlastní život, jak dává mi sbohem