Dívala jsem se na toho muže s odstupem. Byl velmi atraktivní, ale nechápu proč se za mnou hnal přes celý koňský trh až do krčmy. Jako bych mohla za to, že do mě narazil, ani nevím co po mě ještě může chtít, omlouvat se mu za to nebudu. Eleanor si cizího muže bez ostychu prohlížela. Byl tmavší pleti, měl štíhlou a vysokou postavu. Jeho oči byly modré a sálalo z nich teplo. Po tváři mu přelétl letmý úsměv, mohlo mu být kolem pětadvaceti. Určitě byl šlechtic, měl ladné držení těla a oblečení pro bohatší vrstvy. Napadlo mě ho obejít, ale ihned jsem tuto možnost vyloučila. „Co po mě chcete?“
Hlas měla slabý, ale pevný. Niel se jí podíval do očí a usmál se na ni. „Nejdříve se mi omluvíš za to, jak jsi do mě vrazila a bez omluvy utekla“, prohlásil dotčeně. V očích mu však hrály plamínky pobavení.
„Nevrazila jsem já do tebe, ale ty do mě. A máš se koukat kam šlapeš!“ Na tváři se mu objevil úšklebek, ale dohadoval se dál.
Hlasité předčítání
