Ujel jsem asi pět kilometrů, když jsem se podíval při průjezdu kruhového objezdu do zrcátka. Nejdřív jsem netušil, co se stalo, až po chvíli mi došlo, že jsem na nakládce zapomněl vlek. Božínku! To ta nervozita ze všeho toho nečekaného dění. Otočil jsem auto a mazal co nejrychleji zpátky. Při připínání vleku kolem prošel nerudný a pískal si. Bylo mi jasné, že mi to přeje a myslí si, jaký jsem s prominutím vůl.
Večer jsem opět otevřel Adama a četl si další poznámky z Květina deníku.
…Miki mě požádal o ruku. Udělal to tím nejkrásnějším způsobem. Nejen, že to vzal přes Květušku, ale jeho styl byl neodolatelný. Miluju ho. Teď už to vím…
…Byli jsme v Karlových Varech. Výlet byl senzační. Když nám odtáhli auto, povídali jsme si u kávy a zákusků s babi a bráchou. Babi o Mikim řekla, že je to takovej milej trouba. Vzala mi to z úst…
Tento zápis se mi zrovna moc nelíbil, ale nezlobil jsem se. Byl to Květin deník a v tu chvíli, když mi odtáhli vůz, jsem si tak taky připadal.
…Byla jsem u lékaře. Jsem v tom. Těším se, až tuto zprávu oznámím Mikulášovi…
…Zjišťuji, že se na něj těším víc, než na Vánoce…
Když jsem dočetl, pálily mě oči. Nejen tím, že jsem je měl vlhké, ale byla už noc. Položil jsem Adama a nařídil si mobil na vstávání. Během pár minut jsem s myšlenkami na Květy usnul.
Druhý den jsem dojel na hranice a během několika desítek minut bylo clení a všechny úkony s tím spojené ukončeny. Mohl jsem vjet do Německa. Než jsem však vyrazil, přišel za mnou mladík. Měl problém se zaplacením švýcarské dálnice a chybělo mu třicet euro. Žádal mě, zda bych mu nemohl půjčit s tím, že mi peníze po dojetí domů ihned pošle. Okamžitě jsem si vzpomněl na cestu do Itálie a minulou půjčku potřebnému. Chtěl jsem pomoc odmítnout, ale nakonec se ve mně probudilo svědomí a taky díky své výchově jsem mu nabídl jinou variantu pomoci. Navrhl jsem mu: „Mám špatnou zkušenost s půjčováním. Nabízím ti jinou variantu. Jestliže potřebuješ třicet euro, dej mi do zástavy něco, co má minimálně dvojnásobnou hodnotu. Když mi peníze vrátíš, vrátím ti i já tvou zástavu.“ Mladík se na mě podíval jako na šejdíře a odešel. Po několika minutách, kdy jsem svačil a během té doby ho pozoroval, jak chodí marně od vozidla k vozidlu, přišel znovu a nabídl mi zástavou nový tablet. Ujišťoval mě, že si pro něj přijde. Vyměnili jsme si adresy a já mu za protihodnotu půjčil třicet euro. Jak jste jistě pochopili, už nikdy se neozval a zřejmě neozve. Byla to moje nejlepší koupě. Já osobně bych si tablet nekoupil. Je to drahé a prozatím se mi to zdá být zbytečné. Dnes se mi však nabídla možnost ho pořídit za třikrát menší cenu. Ještě jsem nevěděl, že mi zůstane, avšak tento druh pomoci se mi zdál být nanejvýš fér.
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.