Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

Pozitivní

Výsledky dopadly pozitivně. Nevím, jestli tomu rozumíte a dokážete s celým tím obsahem této krátké zprávy odhadnout, co to pro mě znamená, ale radši to zopakuji ještě jednou. Výsledky dopadly pozitivně.

Policisté se na mě podívali silně opovržlivě, že bych se sám styděl, ale já jsem v tom byl nevinně, a tak jsem jejich pohledy jen zaznamenal a nakonec jsem si sedl a dal hlavu do dlaní.

   „Pane řidiči, tentokrát vám to neprošlo a nezbývá mi, než abych vám odebral řidičský průkaz, protože jste před jízdou požil alkohol. Ostatní formality se dozvíte na obecním úřadě. Na shledanou.“ Řekl a oba se spokojeným výrazem odešli. Díval jsem se za nimi s nechápavým výrazem okradeného dítěte a docela nedůležitě jsem zašeptal své přesvědčivé:Ale já jsem nepil!“ A ještě tišeji jsem špitnul: Radši sbohem.“

Seděl jsem v čekárně na lavičce a nevěděl, co si mám myslet, jak mám reagovat, jestli je to nějaká hra, skrytá kamera, nebo se mě jen někdo snaží ponížit, ale žádná pomoc, reakce či humorné vyústění nepřicházelo. Vyběhl jsem z budovy a jen taktak dohnal a zastavil odjíždějící policisty.

   „Ale já nic před jízdou nepil, vždyť jsem proboha abstinent, řekněte jim to, přeci mi nemůžete vzít řidičák. Já ho potřebuji k výkonu povolání…“ Na ty netečné a posměšně urážlivé pohledy do smrti nezapomenu. Není na světě nic hroznějšího, než když si vás někdo zaškatulkuje a pak podle toho i jedná. Těmito policisty jsem byl odsouzen k obrazu člověka, který požil před jízdou alkohol a teď to trapně zapírá a navíc se svým hereckým uměním snaží celou situaci zvrátit.

Byl jsem ve stavu opilosti, ale ne tělesně, nýbrž duševně. Přece mi nemůžou vzít řidičský průkaz na základě nedokonalé metody, která není sto, aby změřila mou momentální schopnost řídit vozidlo. Nezbývá, než abych zapnul všechny své normálně myslící okruhy a reálně zhodnotil svou situaci. Sedl jsem si na nejbližší lavičku a přemýšlel, jak to všechno vlastně asi proběhlo.

Za á, nepil jsem a o tom vím. Za bé, nepil jsem a nemám důkaz, že tomu tak je. Za cé, nikdo mi nevěří. Za dé, musím někoho přesvědčit. Za é, musím se bránit. Ani nevím, kde se ve mně ta síla vzala, ale nejspíš to bylo dáno tím, že jsem byl celý život poctivým úředníkem, jež by se stěží uchýlil k jakékoli nepoctivosti, a podle stavu svého vychování jsem poctivost bral za nejdůležitější mravní základ. Byl jsem rozhodnut bránit se za jakoukoli cenu.

Vrátil jsem se a zaťukal na dveře laboratoře, v níž jsem byl opravdu nesmyslně obviněn. Otevřela mi suchá, hubená středoškolačka, která si tu zřejmě odpykávala povinnou praxi, a já se jí snažil vysvětlit svůj problém. Když po pěti minutách mého přesvědčování nehodlala ze svého stanoviska slevit ani píď a navíc mě varovala, že když budu s obtěžováním pokračovat, upozorní ostrahu, přestal jsem ji přemlouvat a zavolal jsem Pavlovi, jestli by mi mohl pomoci.

Přijel okamžitě. Nasedl jsem k němu a snažil jsem se mu vysvětlit celý můj problém.

   „Podívej, kamaráde, abych byl upřímnej, ještě jsem se nikdy nesetkal s někým, kdo nechlastá a kdo nezapírá. Jestli ti mám nějak pomoct, vybal pravdu, nebo se laskavě obrať na někoho, kdo věří pohádkám.“ Řekl Pavel a já teprve teď pochopil, že nejsem obětí nějakého vtipu, ale samotného pánaboha, který mě jen zkouší, aby mi před nebeskou bránou mohl říct: „Obstál jsi.“ Popřípadě „Neobstál jsi.“

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
9 měsíců před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Matouš se znovu sešel se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anonymní do...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Jakub a Nikola znovu znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Uplynuly další dva týdny. Město se odívá podzimní melancholií. Jeho ulice lemují koberce hnědý...
Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
0