Brzy ráno jsme vyrazili a po třech až čtyřech hodinách se střídali. Martinův vůz byl stejného typu, takže jsem s ním neměl žádný problém. Projeli jsme krásné Alpy, které jsem znal z jízdy s Pavlem, a pozdě večer dorazili bez ztráty hvězdičky do garáží. Zavolal jsem Květě, jestli by pro mě mohla dojet a ona okamžitě přijela. Květa navrhla, abych domů řídil já. Doma jsem otevřel branku a nechápal jsem, co se to tady stalo. Pod okny stála nová lavička a záhony květin byly bez jediného lístečku plevele. Mezi pohrabanými cestičkami stálo několik květináčů s rozkvetlými květinami a keř, který se tu kdysi nahýbal, byl ostříhán a přivázán, takže zahrada vypadala krásně. Ženská ruka dokáže zázraky. Moje maminka poslední rok už nemohla nic dělat a já byl v tomto směru úplné dřevo. Pokynul jsem hlavou na důkaz obdivu a Květa se mi odměnila milým, skromným úsměvem. Vešli jsme do domu, a když mě princezna uviděla, utíkala ke mně a skočila mi do náruče, jako bych byl její nejlepší kamarád. Dojalo mě to. Pusinkoval jsem ji a vytáhl z kapsy mušli, kterou jsem pro ni našel u moře.
„Já ti ukážu Čejtíka, chceš?“ Zašeptala a já přikývl. Za chvíli přinesla kocourka, který jako by Ferdovi z oka vypadl. Držela ho za krk, až kocourek sípal, ale neprotestoval. Vzal jsem ho do dlaní a neudržel jsem oči suché. „Je nádhernej, přesně, jako Ferda. Jdu se umýt.“ Vymluvil jsem se a odešel do koupelny. Po koupeli jsem se oblékl jen do županu a uslyšel z kuchyně: „Mikuláši, připrav prosím tě stůl k večeři.“
„Ano maminko.“ Zašeptal jsem vcházeje do kuchyně, aby mě babi a princezna neslyšely. Stůl byl však již připraven. Květa se usmála mé odpovědi a pak jsme se dlouhou dobu líbali. Předal jsem jí plody z janovského stromu a vyprávěl i zážitek se psím hovínkem. Zasmála se, řka, že každý hovno jí domu vozit nemusím.
„Nejradši bych tě hned svlékla.“ Pošeptala mi do ucha a já vnímal, že i ona ucítila, jak sílím. Nevydržela to napětí, rozepla mi župan a klekla si. „Neblázni, to nemůžeš.“ Snažil jsem se, aby vstala. Byla však rychlejší a rozhodnutá a dotáhla vše až do konce.
Večeře byla skvělá. Babi jsem přivezl italské víno a Květě krabici s pěti druhy italských sýrů. Než se babi s princeznou uložily, nenápadně jsem nakoukl do šuplíku s penězi. Chybělo tam pár bankovek a v sešitě bylo připsáno: lavička 1250 kč, květináče 400 kč, ložní prádlo 2700 kč. Vyšel jsem do patra a uviděl na posteli úplně nové, krásné povlečení a pochopil, že Květa během mé nepřítomnosti asi spala dole. Lehl jsem si a za chvíli dorazila i Květa. Voněla a já měl chuť pokračovat v načatém díle. Sotva jsme si však dali pusu, přicupitala princezna a zalezla ke mně pod peřinu.
„Můšu tady chvíli šůštat?“ Zeptala se, a aniž by čekala na odpověď, zavřela oči a dělala, že spí. Podíval jsem se bezradně na Květu a ona mě objala. Nezbylo, než abych začal povídat pohádku. Než jsem dopovídal první, princezna usnula. Květa vzala bezvládné tělíčko a odnesla ho dolů k babi. Když se vrátila, hned u dveří se zastavila, zhasla světlo a já mohl poprvé v životě sledovat ve světle pouliční lampy, jak se přede mnou odehrává striptýz určený jen pro mé oči. Nevydržel jsem to napětí a odhrnul peřinu. Květa viděla, že jsem již také nahý a urychlila striptýz, aby posléze za mnou přímo do postele skočila. Noc byla překrásně dlouhá.
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.