Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

Zanedlouho se otevřely dveře a vstoupil muž v obleku. Pozdravil a špatnou češtinou mi vysvětloval, že s ním půjdu na odběr krve. Řekl jsem, že klidně může mluvit německy a on byl nesmírně rád. Odběr proběhl stejným způsobem, jako u nás. Výsledek byl stejný, jako v předchozím případě. Zeptal jsem se ho, jestli mu není podezřelé, že po několika hodinách má krev vykazuje stejné hodnoty jako poprvé a on na to prohlásil, že jsem zřejmě alkoholik a že jsem se ještě něčím posilnil. Hrubě mě to urazilo, ale neměl jsem jediný důkaz o tom, že tomu tak není. Odvezl mě do jiné strážnice, kde byly cely jen se zamřížovanými čelními zdmi. Zeptal jsem se ho, co teď bude dál a on mi odpověděl, že mě po vystřízlivění pustí a soud bude probíhat později. Musel jsem se začít smát, protože mi bylo jasné, jak to dopadne. To je ta pravá šance dokázat, že alkohol v mé krvi je jakýmsi stabilním produktem mého těla a že jsem nevinný.

Ráno mě probudil jakýsi policista a vrátil mi klíče od vozu a všechny mé doklady kromě řidičského oprávnění. Na psacím stroji naťukal povolení k dojezdu do garáží a naznačil, abych šel s ním, že mě odveze k autu. Protestoval jsem, že ještě nejsem střízlivý a požadoval přeměření. Odmítl však s tím, že při malém množství, které jsem měl, musím být dávno fit. Vůbec mě nebral v potaz a doslova mě vyhodil u mého vozu. Rozhodl jsem se, že na soud čekat nebudu a že vše začnu řešit dřív, než bude pozdě. Napsal jsem Topinkovi, že vyjíždím a že z osobních důvodů, až přijedu na dvůr, prozatím končím. Nechápal důvod mého konání, ale to dost dobře nemohl. Ani já sám jsem ho zcela nechápal. Celou cestu domů jsem uvažoval, jak to udělat, aby mi uvěřili. První, co mě napadlo, bylo, že nejdřív musím přesvědčit Květu. Jestli se mi to podaří, je šance, že se mi to zdaří i u jiných lidí a pravděpodobně i stejným způsobem. Do garáží jsem dojel pozdě večer. Květa pro mě přijela a tentokrát jsem ji požádal, jestli by mohla řídit pro změnu ona. Celou cestu mluvila o tom, jak se měli a co se děje a já jí ještě nic o tom mém problému neřekl. Babi i princezna již spaly. Po večeři a koupeli jsme si sedli v obýváku a Květa chtěla začít znovu vypravovat. Tentokrát jsem ji však přerušil a zeptal jsem se, jestli mi věří. Podivila se té otázce, ale přikývla. Vyprávěl jsem jí celý svůj problém, od cesty na třídní sraz až po dnešek. Nechápala jak je to možné, ale to já také ne. Abych jí dokázal, že si nevymýšlím, přinesl jsem testr na alkohol a foukl do něj. Na displeji se ukázalo 0,24. Podívala se na ten výsledek nevěřícně a prohlásila: Tý brďo, ty jsi pernamentně opilej, to je terno.“ Nechápal jsem, co za terno to je, když jsem vlastně střízlivý. Ale pak ještě dodala: Jestli se ukáže, že je to nějaká genetická porucha, tak jí chci taky.“ Zasmáli jsme se a šli si lehnout. Ihned jsem unaven usnul.

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
9 měsíců před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
Ve své ordinaci se Marwan Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hla...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Matouš se znovu sešel se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anonymní do...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
0