Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

Ráno jsme s Milijardou jeli poprvé společně do práce. Milijarda zasedl za dispečerský stůl a já jsem ho s obdivem pozoroval. Byl v práci teprve třetí den, ale vypadal, jako by tu seděl odjakživa. Po půl hodině dorazil šéf a já mu oznámil, že už mám sice doklady, ale že nastoupím až příští týden. Budu se ženit a to je důvod, proč budu do konce týdne nepoužitelný. Šéf mi pogratuloval a řekl, že čtrnáct padesát jednička na mě bohužel nepočkala, neboť jí přidělil jinému novému řidiči. Začal jsem upadat do stavu mrzutosti a představa, že budu jezdit s tou starou babičkou, mě týrala, ale naštěstí šéf pokračoval: „Příští týden přijede jeden fungl nový vůz. Rezervuji vám ho.“ Oddychl jsem si. Nakonec mi ještě vypsal pro pokladnu výdajový lístek na deset tisíc. Zeptal jsem se ho, na co ty peníze jsou a on mi řekl, že tuto částku vyplácí každému, kdo přivede nového zaměstnance. Jestli tento vydrží v pracovním poměru tři měsíce, což je zkušební doba, dostanu od něj druhou polovinu, to je dalších deset tisíc. Užasle jsem na něj koukal a místo, abych poděkoval, zeptal jsem se, jestli nepotřebuje překladatelku do italštiny a dánštiny, že tyto jazyky ovládá moje budoucí žena. Zasmál se nahlas a koukaje na hodinky se omluvil, že už se musí věnovat firmě. Ještě jsem ho upozornil, že nevím, jak dlouho trvá změna jména, ale že si budu brát příjmení své nastávající, a také si budu muset změnit všechny své doklady. Řekl, že je mu to upřímně líto, neboť Čert ve firmě byl lepší, než dva Smutní, ale přesto že mi gratuluje. Nakonec ještě dodal, že má rád můj inteligentní humor. Zeptal jsem se ho, jestli ví, proč je inteligentní humor tak dobrý a když odpověděl záporně, dodal jsem, že naštěstí inteligentní humor nevymýšlí inteligenti. Přikývl, ale myšlenkami byl už zase jinde. Než jsem odešel, zastavil jsem se u Milijardy, abych mu oznámil, že jsem za něj dostal peníze a jestli tu vydrží tři měsíce, bude jeho půjčka částečně smazána. Silně ho to potěšilo a řekl: „To si piš, že tu vydržím.“ Bohužel neměl čas se radovat. Zazvonil mu telefon a následně řešil v angličtině nějaký problém. Tím jsem poznal, že jeho angličtina je opravdu skvělá.

Po návratu domů, jsem hlídal princeznu, zatímco Květa zpracovávala na Adamovi nějaký překlad. Babi zavařovala rybíz, a tím spustila velkou šňůru zavařování, při které toho roku na polici přibývalo zavařenin, jako hub po dešti. Moje mamka tuto činnost neuznávala a nikdy nic nezavařovala. Tím se stalo, že jsem se těchto pochutin nikdy dostatečně nenasytil, takže jsem nyní do spíže chodil tajně mlsat.

Vzal jsem princeznu a jeli jsme do obchodního centra koupit snubní prstýnky. Při vystupování na parkovišti jsem si všiml, že princezna svírá plechovou krabičku od bonbónů. Zeptal jsem se, na co ji má a ona řekla, že tam má peníze, protože mi chce také koupit pjstýnek. Snubní prstýnky jsme měli objednány a já je pouze vyzvedl a zaplatil. Nenápadně jsem prodavačce naznačil, že mladá slečna chce také nakupovat. Květuška se zakřenila a řekla, že by chtěla pro Mikiho šnubní pjštýnek. Prodavačka vzala princeznu do náruče a deset minut procházeli obchodem, načež se dohodli na nějakém prstýnku. Potom si něco šeptali a prodavačka mě požádala, zda bych mohl zavřít oči, že mi ho vyzkouší. Když mi bez mého pohledu vyzkoušela dva, zabalila vybraný do svátečního papíru. Optal jsem se prodavačky, zdali stačily úspory malé na zaplacení a ta mi pošeptala, že si od Květušky vzala jen jednu korunu. Je to formalita a tento prstýnek máme od firmy za zakoupení snubních prstýnků jako dárek. Poděkoval jsem jí a řekl, že sem s Květuškou budeme chodit častěji. Princezna zářila víc než sluníčko. Nesla své krabičky jako nejdůležitější svátost. Nato jsme ještě navštívili květinářství, kde jsme objednali kytici a v cukrárně dort. Ihned po dojezdu domů princezna mamince, babi a Čertíkovi ukazovala svůj nákup a vytahovala se, že stál jen jeden peníz.