Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

Do Norska s Jarmilem

Ráno jsem s Milijardou dorazil do práce a na dvoře mě čekala, jak se říká, funglovka. Byl to úplně nový vůz, který zářil, voněl, svítil a těšil se na naše společné kilometry. Vybavení bylo lepší, než ve čtrnáct padesát jedničce. Větší lednice, u postele dálkový ovladač na světlo, rádio a topení. V prostředku kabiny jsem se mohl bez obav postavit a ještě jsem měl nad hlavou místo. Je to mé první nové auto. Začal jsem mu říkat podle svých lásek, Květák. Nastěhoval jsem si věci a po absolvování běžných úkonů jsem vyjel. Abych se nenervoval, má první jízda byla po Čechách. Jelo se mi skvěle. Auto řídilo skoro samo a já si jen užíval. Když jsem dorazil na Moravu, kam jsem vezl náklad, přijel jsem do města, ve kterém jsem v životě nebyl. V navigaci jsem zadanou adresu bohužel nenašel. Tento stav je celkem běžná praxe. V blízkosti měst se neustále staví nové průmyslové zóny a navigace tyto ulice pochopitelně nenajde. Zastavil jsem proto na křižovatce a zeptal se kolemjdoucího v klobouku na ulici, kterou jsem měl v dodacím listě. Muž, kterého jsem se zeptal, řekl, že jsem na opačné straně města a že ať přejedu po obchvatu na jih a tam se doptám. Poděkoval jsem a učinil podle jeho rady. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se na jihu optal dalšího kolemjdoucího a ten řekl, že jsem tam špatně a poslal mě po obchvatu na sever. Vrátil jsem se na původní místo a zjistil jsem, že jsem se muže v klobouku ptal sto metrů od hledaného cíle. Nejsem psycholog, ale tuto zkušenost si vysvětluji jen dvěma způsoby. Buď měl ten pán v klobouku nějaký problém a neměl rád kamiony. Druhá možnost byla, že byl vtipálek, anebo prostě nesnesl pomyšlení, že by komukoliv řekl, že něco neví. Až za dlouho po více zkušenostech jsem zjistil, že osmdesát procent lidí nechce, aby si někdo myslel, že něco neví a radši lžou. Nakonec jsem samozřejmě cíl našel. Od té doby se však radši ptám dvakrát.

Na cestě domů jsem dostal od Milijardy instrukce, že před Prahou naložím a pojedu poprvé do Norska. Ihned jsem se začal těšit. Chtěl jsem okamžitě volat Květě, jestli by to nešlo nějak zařídit, aby jela se mnou, ale ještě než jsem vytočil její číslo, volal znovu Milijarda, že je to rychlovka a že se mám zastavit na dvoře, kde na mě bude čekat nový zaměstnanec, jež pojede se mnou, jako druhý řidič. Prý ho alespoň vyzkouším. Nechápal jsem, jak já začátečník mohu hodnotit nějakého řidiče, ale zřejmě to byla práce Milijardy, protože jsme na houbách právě o Norsku mluvili. No nic, snad se Květa do Norska se mnou podívá někdy jindy.