„Nevím,“ začal jsem nesměle, „jak si to dárcovství představujete, nikdy jsem o tom neslyšel a netuším, co je k tomu zapotřebí.“ Dokončil jsem svůj krátký koktavý projev. Odpověděla suverénně, že k tomu, aby otěhotněla, je potřeba jen můj souhlas a můj úd a jinak se o všechno postará ona. Byl jsem z tohoto návrhu velmi šokován, a nezmohl jsem se na žádný slušný výraz a bez předchozího uvážení jsem jí odpověděl: „To jako, že… my… dva… tady… teď… budeme… souložit?“ Usmála se a sepnutými dlaněmi poprosila jako malé děcko, když chce bonbón.
„Asi je to pro tebe šok, ale my nemáme jinou možnost. A když už se nám líbíš oběma, byla by to pro nás životní výhra. Podívej. Jaké výhody to má? Neznáme se, nevíme, odkud jsme, jen že jsme z Česka a zřejmě se nikdy už neuvidíme. Nemusíš mít strach z prozrazení ani z jiných problémů, protože my ani nevíme, u jaké firmy jezdíš, jak se jmenuješ a kde bydlíš. Jsem zdravá a pohlavní nemoc nehrozí. Doufám, že to platí i o tobě? Na závěr ti mohu říct, že se mi líbíš natolik, že bych se v případě tvého souhlasu na to dárcovství i těšila. Tak co? Mám zavolat Karla?“
„Ale já se před týdnem oženil!“ Snažil jsem se zakrýt své toužení, které zápasilo s bezmocností v nabízené příležitosti. Jana na mě viděla ten zápas a slezla z postele. Přiklekla si k mému lůžku a pohladila deku v místech, kde tušila mého dárce. Trefila se dokonale. Hned na to vstala, otevřela dveře, podívala se do chodby a zašeptala: „Pojď, souhlasí.“ Karel vešel a přistoupil k posteli.
„Nevstávej, chci ti jenom poděkovat. Jestli to bude kluk, bude se jmenovat Mikuláš.“ Řekl a posadil se na protější postel.
„No počkejte, to… ty budeš u toho?“ Nechápal jsem ještě všechny důsledky tohoto počínání.
„Samozřejmě. Karel chce, aby viděl, jak se naše dítě rodí a že mu nebudu nevěrná.“ Řekla Jana s takovou samozřejmostí, jako by kupovala rohlíky.
„To ale já asi nemůžu…“ Snažil jsem se odmítnout ten nenadálý stav, o kterém jsem nebyl předem informován. Řekla, že o tom nevím, ale ona že mě přesvědčí a vjela mi rukou pod deku. Podíval jsem se ještě jednou na Karla, jestli to myslí vážně, ale on mě zvednutým palcem a souhlasným přikývnutím nenechal na pochybách, že je s tím absolutně obeznámen.
Po deseti minutách bylo dárcovství dokonáno a oba odešli z kajuty pryč. Ležel jsem chvíli a vzpamatovával jsem se z té nenadále invaze dárcovského úřadu a v duchu jsem sám sebe omlouval, že to v podstatě není nevěra, protože šlo jen o výpomoc a byl u toho její manžel. Vtom mi něco zapálilo a prohrabal jsem své věci, zda mi nic neschází. Vše však bylo v naprostém pořádku. Po chvíli jsem vstal, osprchoval se a šel se projít po lodi, abych přišel na jiné myšlenky. Na palubě jsem je uviděl, jak oba sedí na lavičce a vesele si povídají. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale vzal jsem foťák a tajně si je vyfotil. Hned potom jsem zase zalezl do kajuty a snažil se usnout. Když se mi to skoro podařilo, znovu se ozvalo zaklepání. Vstal jsem a tentokrát se Jana bez otázky vecpala dovnitř, řka, že Karel spí, a že ona by si to oplodnění chtěla také užít, a vlastně jaksi potvrdit, a jestli ještě můžu. Žádný chlap by asi na tuto otázku neodpověděl záporně, a tak jsme prožili další půlhodinu milování, hlazení a ukájení, až z nás pot lítal všemi směry. Když jsme se oba cítili trochu unavení, odešla Jana do sprchy. Pár vteřin na to zabouchal Karel na dveře kajuty a řval, že ji zabije. Otevřel jsem mu a on se vřítil dovnitř a hledal ji. Řekl jsem mu, že se ještě jednou přišla sprchovat a na důkaz jsem mu otevřel dveře do koupelny. Oddechl si, a omlouval se, že si myslel, že si znovu přišla zasouložit, protože v tom je hrozná, ale neboť se sprchuje několikrát denně, chápe to a omlouvá se za to podezřívání.
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.