Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

Celou cestu jsme si povídali a ani jsem se nenadál a byla středa odpoledne. Hledali jsme vesničku Palazzi u města Livorno, ve které jsme měli cíl. Zrovna jsem řídil já a po nalezení odbočky jsem nic netuše zahnul na menší místní komunikaci. Silnice se zúžila a klikatila se do kopce. Po třech kilometrech jsem dojel do malé obce, která nenasvědčovala, že by se tu nějaká průmyslová výroba konala. Leč s kamionem na úzké silnici se nedá nic jiného dělat, než jet. Pomalu jsem dorazil do vsi a na doslova malinké křižovatce do pravého úhlu jsem shledal, že je to pro nás asi konečná. Ani zkušený Kolba předem nic netušil, a po ohledání místa rezolutně prohlásil, že holt budeme muset couvat. Cesta z odbočky, což jsou tři kilometry, nám nahoru trvala dvě minuty. Couvání dolů dvě hodiny. Asi po hodině a půl, pěti stech metrech a spoustě vypocené vody jsem celý zpocený prohlásil, že nenávidím Itálii. Kolba mě vystřídal a zbytek, to je dva a půl kilometru docouval sám během dvaceti minut. Dole na křižovatce jsme pokračovali rovně a po půl kilometru jsme na hledanou firmu narazili. Kolba jen prohodil, že si na takové věci budu muset zvyknout, protože navigace jsou teprve v začátcích a nikdo není dokonalý. Zbytečným couváním jsme oba přetáhli výkon. Místo povolených 21 hodin celkového času jsme měli na tachografu 21.40. Vytiskli jsme si lístek, napsali na něj „grosse stau“ (velká zácpa), odplachtovali jsme bok vozu a šli spát.

Tentokrát se mi spalo špatně. Ještěrkáři vykládali a nakládali, auto se houpalo ze strany na stranu a hluk z výroby byl nesnesitelný. Noční provoz firem, které pracují pro automobilový průmysl, nemám od té doby rád. Okna jsme museli mít otevřená, abychom v tom vedru neumřeli. Kolba chrápal a já se potil, převaloval, a když jsem konečně trochu usnul, vzbudil mě italský mistr, předal mi potvrzené doklady a i doklady nové. Musel jsem vypadat jako právě narozené štěně, protože se jen usmál a řekl anglicko-italsky: skjůz mí kápo (promiňte, šéfe). Poté jsem konečně usnul.

Po devítihodinové pauze jsme se šli osprchovat do ne zrovna nejčistších sprch, ale v tom horku nám to bylo jedno. Voda byla přijatelně studená a osvěžení jsme potřebovali. Cestou ze sprch k autu jsem držel v rukou ručník, špinavé oblečení, šampon a snažil jsem se z kapsy vytáhnout klíče. Když se mi to konečně podařilo, vyklouzly klíčky z mých prstů, jako by byly živé a spadly na zem. Než jsem se stačil pro ně sehnout, vklouzly mezi mřížky kanálu někam na dno té odpudivě vypadající díry a s mlasknutím zapadly do husté břečky. Stál jsem v trenýrkách nad kanálem a nechápal jsem, cože se to stalo. Mou bezradnost přerušil až přicházející Kolba se slovy: „Co tady stojíš, jako svatá dala a neví komu? Nasedáme a jedem.“

Podíval jsem se mu do očí a nešťastně pošeptal: „Nenasedáme a nejedem. Nemám klíče.“ Na otázku, kde jsem je nechal, jsem se pomalu podíval do kanálu pode mnou.

   „To snad nemyslíš vážně?“ Zašeptal nevěřícně Kolba. Jen jsem přikývl a sesunul se na obrubník chodníku. Když jsme nečinně civěli do kanálu asi minutu, objevil se anděl. Stal se jím pro nás ještěrkář, který zahlédl vše, co se událo. Nesl svářecí drát, na konci zahnutý. Lovili jsme střídavě asi pět minut. Nakonec se Kolbovi opravdu podařilo klíče vytáhnout a se slovy:

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
9 měsíců před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
0