Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

   „Dobrý večer, neruším? Co právě děláte?“ Zeptal se šéf na úvod. Byl jsem vyrušen z představ, které si mi honily hlavou během rozhlasové hry, a neprozřetelně jsem odpověděl pravdu.

   „Poslouchám Idiota.“ V tu ránu jsem si uvědomil, že šéf nemůže vidět velké písmeno ve slově Idiot a snažil jsem se mu celou situaci vysvětlit. Naštěstí není šéf žádný blbec, ani idealista a jen se mému trapnému koktání zasmál a řekl, že doufá, že ta příhoda se sebevrahem nezmění můj názor na tento způsob obživy a po přání do dalších lepších dnů zavěsil. Byl jsem tím telefonátem potěšen. Kolba se sice zeptal, proč šéfovi nadávám, ale bylo na něm vidět, že zná zápletku.

 

Opět v Anglii. Tato slova jsem si řekl před přistáním v Doveru. Na lodi mi bylo skvěle. Chtěl jsem si dát vynikající rybenku podle návodu Pavla, jenže ráno jsou snídaně a já musel pozřít fazole, pečeného buřta, opékanou slaninu a toust. Kolba vše spolykal, jakoby v životě nikdy nic jiného nejedl. Jen prohodil, že minule dostali lepší snídani. Časem jsem zjistil, že Angličané snídají každý den to samé. Možná je to zvyk a možná se pletu, ale na lodi byly k snídani vždy fazole, slanina buřt a toust. Z přístavu jsem vyjel já. Kolba už zase jedl. Když jsem se ho otázal, proč tolik jí, nechápavě se na mě podíval a suše odvětil, že přece proto, aby neumřel. Nevím, kam to jídlo dává, ale tlustý není. Asi má tasemnici. Při výjezdu z doverského přístavu jsem udělal malou chybičku. Na levé straně silnice byla uzavírka a před ní stála dodávka, jakou používají silničáři. Vyhnul jsem se jí. V protisměru nic nejelo a já pokračoval v jízdě po pravé straně. Vůbec jsem si nevšiml, že před tou dodávkou stál semafor, na kterém svítila červená. To mi došlo, až když se v protisměru objevilo policejní auto, které vyjelo, neboť mu naskočila zelená. Seděli proti mně a poťouchle se usmívali. Nezbylo mi, než vycouvat. Když jsem docouval až za zmíněnou dodávku, policisté mi ukázali zvednutý palec a pokračovali v jízdě. Kolba k tomuto mému přehmatu jen podotkl, že stát se mi to třeba v Německu, policajti mi za to vezmou řidičák, občanku i rodný list. To však nebylo vše. Hned na dalším kruháči jsem nesprávně odbočil. Po několika desítkách metrů jsem se otočil na dalším kruhovém objezdu a vracel jsem se k původnímu kruháči.

Tam jsem bohužel neodhadl vzdálenost a vjel jsem do cesty těm samým policistům, se kterými jsem se už setkal. Svůj prohřešek jsem zjistil, až když bylo slyšet brzdění policejního vozu. Ihned mě předjeli a zastavili. Stačil jsem říct jen, že jsem v Anglii poprvé. Pět minut na mě pak příslušník řval, že jsem nebezpečný a ať doma vrátím řidičák. Když se vykřičel, nasedl a odjeli. Kolba okomentoval situaci tím, že za tohle by mi ten rodný list vzal i on a nabídl se, že by řídil radši sám. Nakonec stejně nebylo kde zastavit, takže jsem pokračoval dál. Naštěstí to byl poslední kopanec, kterého jsem se dopustil. Zbytek cesty dopadl podstatně lépe.

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
9 měsíců před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Jakub a Nikola znovu znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila...
Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Ve své ordinaci se Marwan Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hla...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
0