Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

Po vyložení u Londýna nám poslal nový dispečer, kterého sehnal šéf k Milijardovi, adresu další nakládky. Doslova napsal: Jedte do Astley Green ,Grove Lane, firma Venikal. Namačkal jsem do navigace jméno Astley Green a navigace ukázala místo u Manchesteru, cca 320km. Jméno ulice však v navigaci nebylo. Kolba nastartoval a vyjeli jsme. Asi po třech hodinách jízdy, což je přibližně 250km, volal šéf, že prý kde jsme, protože na nakládce na nás čekají. Řekl jsem mu, že to máme už jen sedmdesát kilometrů a on ztichl. Po pár vteřinách jen poprosil, ať zastavíme na nejbližším parkovišti a zavěsil. Za půl hodiny, když jsme čekali v Servisu (nic jsme neopravovali, ale v Anglii se čerpacím stanicím s parkovištěm říká Servis, jako třeba v Německu Autohof), přišla esemeska, že to ten nováček zvoral, a že to mělo být, ne Astley Green, ale Ashley Green, což je u Londýna. Když už jsme ale tak daleko, ať počkáme, že seženou jinou práci. Stáli jsme u města Stoke On Trent a za dvě hodiny přišla esemeska od Milijardy. Nakladka v pondeli ve Stoke On Trent. Adresu poslu. Pekny vikend. Zase jsem tu sam. Jestli to takhle pujde dal, podivam se za Topinkou. Došlo nám, že byl nováček vyhozen. Kvůli jeho přehmatu musíme víkendovat tady. Bylo pozdní odpoledne a my jsme si uvařili a lenošili. Vytáhl jsem z pouzdra klarinet a zkusil foukat. Kolba mi při tom fandil, jako by byl na fotbale. Když jsem konečně vyloudil první tóny, zatleskal a začal vidličkou dirigovat. Střídal pojídání smažených vajec a dirigování, až mě to rozesmálo. Po půl hodině mě však přestalo hraní bavit; trochu jsem se za ty falešné tóny styděl.

V sobotu ráno jsme si udělali výlet do Stoke. Bylo to asi patnáct kilometrů a sluníčko pálilo. V centru byl trh a tam jsem nakoupil dárky pro Květy. Do auta jsme dorazili až k večeru. V neděli jsme se jen váleli a já se věnoval hlavně Miloušovi, zatímco Kolba četl. Kdybych byl sám, asi bych se učil hrát, ale nechtěl jsem Kolbu nutit poslouchat ty falešné tóny. Jízda ve dvou má spoustu výhod, ale soukromí tím pádem nemáte žádné. V pondělí ráno jsme při kontrole zjistili, že se opět někdo díval, jestli nevezeme něco k užitku a rozřízl v plachtě dvě díry. Jednu na autě a druhou na vleku. Už to nebudu komentovat. Lidi jsou s prominutím blbci.

Těhotné

Uběhl další měsíc, je začátek září. Po čtrnácti dnech jsem zase doma. Předem jsme se dohodli, že oslavíme naše narozeniny. Máme je s Květou sice oba dva v týdnu, ale společná oslava je lepší, než dodržovat přesný termín. Když jsme si po večeři navzájem přáli, oznámila mi Květa, že byla včera u lékaře a že budeme mít v březnu miminko. No pozdrav tě Pán Bůh! To je dárek! Vyskočil jsem radostí metr nad zem a začal s ní tancovat. Potom jsem vzal do náruče princeznu a Čertíka a točili jsme se dokola, až jsme přistáli na gauči. Termín máme na první jarní den. Princezně se splnil sen o bjáškovi. Dnes už však nešišlá. Už to není bjáška, ale malej Miki. Sotva jsme se uklidnili, vstala Bohunka a něco pošeptala do ucha Milijardovi. Ten vyskočil ze židle, jako žabák a za stálého volání My taky, my taky!“ Obtancoval celou místnost. Úplně jsme zapomněli na dárky. Oslavovali jsme naše zatím nenarozená miminka a večer byl skvělý. Po rozbalení dárků jsme hráli všichni hru Člověče, nezlob se a bavili se o jménech. Zatímco já jsem si konzervativně přál Mikuláše nebo Alenu po mých rodičích, Květa by si přála Anežku nebo Oldřicha. Milijardovi na jménu vůbec nezáleží, a prý to nechá na Bohunce. Ta se však nijak nevyjádřila. Jediná, kdo má úplně jasno, je princezna. Bráška se bude jmenovat Miki a bratranec Řehoř. Květa mi po oslavě v posteli prozradila, že Řehoř je Květušky láska ze školky.

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
9 měsíců před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Uplynulo už více než tři měsíce, od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšoval...
Danuše začala začala nejprve konspirovat v menších kruzích. Sdílela obecný příspěvek o rizicí...
Ve své ordinaci se Marwan Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hla...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Matouš se znovu sešel se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anonymní do...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
0