Román

Antizlato
Četba díla zabere cca 237 min.

10. Rodiná tragedie

Dlouhou dobu se nic zvláštního, co se týče našeho rodu, nedělo. Měli jsme s Oskym tolik práce se svými dcerami a s lunaurem, že se nám nedostávalo času ani sil, abychom se věnovali čemukoli jinému.

V den, kdy bylo Janě a Kátě tři roky, dostaly od nás k narozeninám obě zlaté náušnice. Janička byla velká parádnice a tak když je uviděla, vzala krabičku a se slovy:

„Jé, to jšou štejný jako ten kámen na polišce,“ utíkala k polici, kde bylo položeno lunaurum. Všichni jsme zařvali jako by nás napíchli na kopí. Už jsme nestačili nic udělat a Janička přiložila zlatou náušnici ke kusu měsíčního antizlata. Vrhla jsem se na ní a očekávala výbuch. Nic se však nestalo. Žádný výbuch, žádná reakce, prostě nic ohrožujícího, jen Janička vyplašená naším hrozným křikem začala plakat. Nechápali jsme, proč nedošlo k výbuchu, ale během několika dalších dnů jsme v laboratoři zjistili, že Lunaurum jako antizlato nepůsobí. Další den však přišla z Bahía Blancy zpráva, že v domě rodičů došlo k tragické události.  Pravděpodobně po reakci zlata a antizlata došlo k výbuchu, který způsobil, že Kateřina Bouchová, Martin Boucha, Jana Bartoňová, Oskar Bartoň, Richard Bartoň a služebnictvo tuto tragedii nepřežili.

Ten den jsme s Oskym seděli nad fotkami a tiše jsme vzpomínali na chvíle, které se nám zdály být nejlepší k připomenutí. Slzy nám tekly proudem a tak jsem byla ráda, když přijely obě babičky i s dědou Bartoněm a Waldemarem a všichni jsme pak spolu vzpomínali a plakali, za doprovodu šišlavého hlásku Jany a ráčkující Kateřřřinky. Ten den jsme se oba stali sirotky. Jediný, kdo neštěstí přežil, byl můj bratr Gabriel. Cestoval jako vždy po zájezdech s nějakou kapelou. Dohodli jsme se, že do Bahía Blancy odletí Osky a děda Waldemar, aby se postarali o vše potřebné. Firmu na antizlaté ozdoby po mámě dostane na starosti Gabriel a Gold Loto převezme Osky. Ještě toho večera však odvezli dědu Bartoně do nemocnice a ráno volali, že mu srdce nevydrželo a že zemřel. Seděli jsme nad starými fotkami s oběma babičkami, Oskym a Waldemarem a nevím, jak dlouho bychom tam seděli, kdyby nás nevyrušila Jana s Katkou, které se dožadovaly pohádky z tabletu. V poledne Osky s Waldemarem odletěli a já poprosila obě babičky, jestli by mi nemohly s děvčaty pomoci. Nechtěla jsem je dávat k hlídání nějakým cizím lidem, ale abych se zaměstnala, musela jsem něco dělat a práce se mi zdála jako nejlepší varianta. Obě babičky nadšeně souhlasily. I jim hlídání děvčat zapudilo černé myšlenky a já mohla jít do laboratoře. Práce mě úplně pohltila. Ani jsem se nenadála a deset dní uběhlo jako voda, když Osky volal, že je na letišti v Praze a ať přijdu včas z práce. U večeře nám vyprávěl, jaké to tam bylo. Waldemar ještě zůstal, ale přiletí, až se vyřídí všechny náležitosti.

Když dorazili do Bahía Blancy, bylo už vyšetřování skončeno a tak je policisté seznámili s výsledky. Výbuch nebyl zaviněn, jak se ze začátku zdálo reakcí zlata a antizlata, ale byla tam nastražena časovaná bomba. Zřejmě ji někdo do domu dal v nočních hodinách ke zdi mezi domem a garáží. Nálož byla tak silná, že poškodila i sousední usedlost, vzdálenou sto metrů. Prakticky všichni, kteří v domě spali, byli okamžitě mrtví. Poněvadž nebyli žádní svědkové a na místě činu nezůstaly žádné stopy, byl případ odložen.

Osky s Waldemarem se zúčastnili pohřbu, kde byli mimo nich přítomni jen pozůstalí členové rodin služebnictva. Notář jim vydal všechny potřebné dokumenty a tak se Osky rozhodl, že nemá cenu, aby tam dál čekal na ukončení pozůstalosti, napsal Waldemarovi plnou moc a přiletěl. Waldemar ještě počká na dokončení pojistných vypořádání a pak se hned vrátí. Osky přivezl pár věcí, které se mu zdály být důležité, a dodatečně ještě připluje lodí kontejner s ostatními zachráněnými cennostmi. Trosky domu nabídli realitní kanceláři k prodeji. S Gabrielem jsme vše vyřizovali telefonicky a on slíbil, že do týdne přiletí do Prahy.

Byla jsem ráda, že se Osky vrátil dřív. Za těch pár dní jsem byla zase moc sama. I když tu byly Jana s Kateřinou a obě babičky. Osky je pro mě důležitý jako vzduch nebo voda.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Jakub a Nikola znovu znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Matouš se znovu sešel se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anonymní do...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Uplynuly další dva týdny. Město se odívá podzimní melancholií. Jeho ulice lemují koberce hnědý...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Uplynuly další dva týdny. Město se odívá podzimní melancholií. Jeho ulice lemují koberce hnědý...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
0