4. Gold Loto a svatba
Není pochyb, že taková doba přináší úspěch lidem, jako je Jarda a potažmo i neschopným, jako jsem já. Hned druhý den za mnou Jarda přišel. Navrhl mi, abychom založili sázkovou kancelář Gold Loto, která by se nezabývala sportem, ale jinými loteriemi, jako je cena kovů, množství zlata spadlého na Zemi a dalšími sázkovými aktivitami, které se týkají zlata letícího k zemi. Nic jiného jsem ani nemohl dělat. Pracovní vízum, které nám NASA zařídila, stále platilo, domů se nám nechtělo a jinou práci jsme nesehnali. Mě se ten návrh příliš nelíbil, ale po zkušenostech, kdy jsem o Jardovi věděl, že má čuch, jsem s ním do toho šel. Dobře jsem udělal. Jardův návrh, že budou lidé moci u nás platit i takřka bezcenným zlatem, se mi zdál jako šílený, ale po několika dnech jsem věděl, že je Jarda ta nejlepší vědma, s jakou jsem se setkal. Lidé utráceli zlato za sázky na množství zlata padlého na zem, na čas, kdy se to stane i na sázku na místo, kam dopadne největší kus. Extrémem byla pak sázka na množství lidí, kteří zemřou následkem zlatého dopadu nebo zda dopad vyvolá tsunami. Platili nám zlatými prsteny, číšemi i celými cihlami. Byla to v tu chvíli jediná možnost, jak alespoň nějak zhodnotit své bezcenné zlato. Největší tahák vyndal Jarda z rukávu v den otevření kanceláře. Dal vytisknout propagační leták, na kterém držela polonahá KGB zlatou kometu a kde mimo jiné stálo, že vyplácení výher bude prováděno v měně, která bude v době vyplácení aktuální. To znamená, že když bude, dejme tomu, po dopadu zlata platidlem nový dolar, bude to v nových dolarech, v případě, že bude zvoleno jiné platidlo, bude výhra vyplácena tímto. Takový zájem jsem opravdu nečekal. Lidé stáli frontu u dveří hodinu před otevřením. Do týdne jsme měli pobočky v deseti městech New Jersey a do měsíce po celém světě. Každý se chtěl zbavit zlata a Gold Loto byla pro něj jediná šance. Zhruba po dvou měsících se cena zlata postupně začala zvedat a nám bylo jasné, že jsme se zlatou horečkou skončili a že jsme protentokrát za vodou. Lidé pochopili, že zlato, i když ho bude víc, bude stále zlatem a na kvalitě, formě a množství nesejde. Bohudík to někteří hloupější, či spíše vyplašenější, nebo ještě lépe zbrklejší, nervově nevydrželi a zlato dali za nejisté sázky. Je vidět, že panika vytvoří podmínky pro podnikání jen těm, kteří se dokáží rychle orientovat, a to Jarda umí.
S Oskarem jsme se už tak často nevídali, protože nám veškerý čas zabrala Gold Loto. Po třech měsících jsme v pobočkách nastolili nový řád, který odpovídal všem normálním sázkovým kancelářím, kde se sázelo převážně na sporty. Zlata se už nikdo zbavovat nechtěl a všechny sázky probíhaly v souladu se zvyšující se cenou zlata. Platilo se opět penězi a naše finanční situace se tím navždy vyřešila. Lidé opět sázeli jako dřív a krize postupně slábla.
Před Vánoci jsme měli svatbu. Oskar mi šel za svědka a KGB měla za svědkyni svou sestru, mimochodem krásnou černovlásku Janu. Od Jardy jsme dostali zlatý svatební dar ve tvaru komety. Oskar však exceloval, když pro nás zazpíval písničku, kterou sám složil a jejíž refrén zněl nějak jako Každý kdo má zlato v duši, tomu srdce pro jiného buší. Večer se hrálo a tančilo a konečně jsme měli s Oskarem čas na delší rozhovor. Povídal, že ještě stále pracuje pro NASA a omluvil Jožku, který byl taky pozvaný, ale nemohl přijet. Na otázku, co je nového podivně kroutil hlavou, jako že nic a změnil téma. Až před půlnocí, když se dopilo, dojedlo a hosté se rozešli, se rozpovídal.
„He hele, světová rada u učenců nakonec rozhodla, že pro proti letícímu zlatu budou zvo zvoleny tři ne nezávislé o obrany. To je pře přece správný, n ne?“ Docela jsem si oddychl, když na mě vybalil to svoje he hele a pře přece. Pak chtěl pokračovat, ale navrhl jsem mu, aby mluvil radši anglicky.
„OK. První budou rakety s posádkou, které se budou snažit o roztříštění největších kusů nejmodernějšími zbraněmi od laseru počínaje přes antigravitační navigační dělo, až po atomovou nálož. Druhou obranou bude návrh využít vlivu měsíce a třetí vyslání karavany na asteroid Apofis, který se bude míjet se zlatým rojem přibližně měsíc před dopadem. Tam bude vystavěna kolonie na výrobu gravitačních děl.“ Oskar ležel obkročmo na pohovce a vypadal jako by chtěl vzlétnout. Jen zamávat rukama a poletí.
„He hele, už bych n neměl pít. Pře přece jen nejsem zvy zvyklej. Škyt!“ Nemusel ani mávat rukama a letěl, jenže na záchod. Když se vrátil, pošeptal mi do ucha pár slov. Uvědomil jsem si jen to, že mu strašně smrdí z úst. Uložil jsem ho na pohovku a šel do ložnice za KGB, abych poprvé splnil manželskou povinnost.
Ráno jsem se vzbudil poměrně brzo, Oskar s Jardou ještě spali a tak jsem pokračoval v plnění. Po žhavé půlhodině jsem ležel na zádech a odpočíval.
„Jak se vlastně to zlato ve vesmíru objevilo?“ řekla KGB ještě udýchaná.
„To máš tak.“ pustil jsem se do vysvětlování a dělal jsem, jako že to vím odjakživa (i když mi to teprve nedávno vysvětloval Oskar).
„Při výbuchu supernovy vzniká tak velký tlak a teplota, že se atomy vodíku a helia, které jsou uvnitř v podobě žhavého plazmatu, prostě spojí a vytváří prvky složitější, jako je zlato, platina, železo, olovo a tak dál.“ KGB na mě koukala jako na svatý obrázek a mně bylo dobře, i když si nejsem jistý, jestli to vysvětlení bylo správné a jestli to správně pochopila, ale asi ano, neboť se ke mně přitulila a řekla.
„Víš, jak jsem ti ze začátku říkala?“
Netušil jsem to a zavrtěl hlavou.
„Zbouchal.“
Zasmál jsem se, ale v tom mě něco napadlo a začal jsem se příšerně řehtat. KGB nechápala a bušila do mě pěstičkami.
„Co to děláš? Já chci taky vědět, proč se směješ!“
Když jsem popadl dech, řekl jsem jí, jak jsem jí přezdíval já.
„Říkáš KGB? To je ruská výzvědná služba, ne?“ divila se.
„A proč?“ vysvětlil jsem jí.
„Kateřina Gabriela Blondýna,“ o blbé blondýně jsem raději taktně pomlčel, „a teď jsem si uvědomil,“ pokračoval jsem, „že máš na tuhle přezdívku už nárok. Kateřina Gabriela Bouchová, takže jsi KGB napořád.“ Podívala se vyjeveně.
„Dovedeš si představit, jak by nám říkali známí? Zbouchal KGB. To se radši rozvedu.“ prohlásila s úsměvem už na cestě do koupelny. Ležel jsem dál v posteli a vzpomínal na to, co se dělo včera. Najednou se mi vybavilo těch pár slov, které mi včera opilý Oskar před usnutím pošeptal. Říkal určitě:
„Pře předpokládané mí místo dopadu je Pa Patagonie, ale p pššš.“ Chtěl jsem vyskočit a utíkat za ním, ale došlo mi, co by asi následovalo. Zapíral by, protože to je určitě tajné a nakonec bych musel všechno prozradit i KGB a Jardovi, který s ním byl v pokoji, a to se mi nechtělo, tak jsem mlčel a potají hledal v mapě, kdeže se ta Patagonie nachází. Ještě týž den jsem přes internet nakoupil pozemky v jižní Argentině a utratil tak spoustu peněz. To by bylo, abych jednou taky já neměl čuch i bez Jardy. Druhý den jsem ještě koupil dům ve městě Bahía Blanca a přihlásil se na kurz španělštiny pro začátečníky.
Hlasité předčítání
