7. Obrané akce
Za pár dní došlo k prvnímu „střetu“ se zlatým rojem. Kolona šesti plavidel Gold 1 se rozložila do pomyslného šestiúhelníku o průměru asi 4000 km a vytvořila tak podmínky pro spuštění antigravitačního navigačního děla, které mělo svými palbami neutrinů roztříštit veškerá větší tělesa. Tak to alespoň prezentovala média. Ve skutečnosti se média vyhýbala všem složitějším vysvětlování ze dvou důvodů. Za prvé ani z poloviny nedokázala vysvětlit, o co tu vlastně jde a za druhé jim nešlo ani tak o výsledky, jako o styl a lépe řečeno o senzaci. Je jednoduché udělat z věty – naše lodě čekají na střet s vesmírným rojem – větu – naše obrana je sto čelit útoku zlata. Je jisté, že jde o jednu jedinou věc a přeci to bulvár umí napsat emoničtěji. Znáte slovo emoničtěji? Ne? No tak jsem ho právě vymyslel. Určitě však chápete, o co jde. Správně by bylo s větší emocí, ale to není ono. Emočněji nebo emocionálněji je lepší? Asi ne.
Vesmírné lodě se rozmístily podle plánu a na roj se mělo čekat dva či tři dny. Mezitím přístroje zjišťovaly, vyhodnocovaly a každým dnem jsem měl větší a větší pocit, že se čeká na Ježíška. Tím chci říct, ne že by nedonesl dárky, ale že jsem ho nikdy neviděl. Nevím, jak to máte vy ve svých srdcích, ale já bych kdysi vyměnil všechny dárky pod stromečkem za to, jen abych ho viděl. Měl bych říct, bohužel se mi to nikdy nesplnilo, ale řeknu, bohudík se mi to nikdy nesplnilo a doufám, že ho nikdy neuvidím, protože Ježíšek není pro poznání, ale pro touhu, pro tajemství a fantazii.
Druhý den od zprávy o nastavení plavidel k obraně se objevila nová a dost šokující zpráva, že roj je podle posledních výpočtů asi o sedmdesát procent menší, než byl původní odhad. Asi si dovedete představit tu úlevu světové populace. A opět se to napíše lehce – světové populace – ale jen málo lidí si uvědomí tu nesmírnou úlevu devíti miliard obyvatel země. Škoda, že neexistuje měřící zařízení na náladu, úlevu či strach. Kdyby něco takového bylo, nazval bych ten přístroj ChaplinoHitchcockův emometr. Dalo by se v takovém případě říct, že světová populace zvedla svou emoční náladu o padesát ChaplinoHitchcocků. Okamžitě stouply ceny zlata na burze a já byl zas o několik milionů dolarů bohatší. Lidé zase chodili do práce, vyrábělo se, jako by se nechumelilo a já opět žasnul, jak málo stačí lidstvu, aby fungovalo normálně. Vždy jsem myslel, že lidstvo je složitý komplex, který jen tak něco neovlivní. Teď po nových zkušenostech musím přehodnotit své názory.
V médiích se zase „moudří“ předháněli v debatách, jak naložit se zlatým rojem, aby přinesl zemi co nejvíce užitku. Jeden navrhoval zlatý roj přibrzdit a uložit na měsíci, druhý by ho radši seskupil a vhodil do neobydlených oblastí a třetí by ho pro změnu rozstřílel. Ale já si myslím, že lidstvu nemůže zlato prospět v jakémkoli množství. Pouze jedincům. Naštěstí těmto „moudrým“ nikdo opravdu moudrý nenaslouchal a světová rada rozhodla dál pracovat na původním projektu tak, jako by se množství nezměnilo.
Za pár dní bylo poprvé v historii vyzkoušeno a použito v praxi antigravitační navigační dělo. Podle zpráv z vesmírných lodí Gold 1 byly všechny větší kusy zlata roztříštěny na malé drobné kousky a celá akce trvala pouhé dvě sekundy. Svět jásal a slavil. Tolik ohňostrojů jsem neviděl ani na Nový rok. Vystavěná kolonie Gold 2 na asteroidu Apofis neměla (přes všechny hlasy, které ji chtěly odvolat) ukončit svoje poslání a mohla moderními zbraněmi dokončit dílo, které lodě započaly. Díky antigravitačnímu navigačnímu dělu se rychlost roje zpomalila na desetinu a některé shluky zlata nabraly jiný směr. Zbylý zlatý roj rozprášily zbraně z Apofisu, jako by rozprašovačem odháněly komáry. Teď už bylo jasné, že Einstein 3 na měsíci a Bruno 4 na oběžné dráze nebudou mít do čeho píchnout a můžou jen kontrolovat a zkoumat chování zbytku letícího roje zlatého prachu. Asteroid Apofis byl rovněž posypán nemalým množstvím zlata a tak měla osádka plno práce s odebíráním vzorků a jeho nakládáním do raket na místo, které se uvolnilo po stavebních materiálech, neboť ty na asteroidu zůstanou. Po ukončení mise mají přivézt co největší množství na zem. Astronauti hlásili, že poprvé v životě viděli zlatý déšť a poslali na zem video. Byla to nádherná podívaná. Promítaly to všechny světové televizní a internetové kanály. V záři slunce bylo vidět, jak se mění barva krajiny z načernale šedé přes rudou a modrou do zlaté. Podle nejnovějších propočtů bude dopad zítra v 6 hodin 30 minut ráno argentinského času (to je v půl jedenácté středoevropského času) na území od ostrova Juana Fernandeze, čili Robinsona Crusoe až po Falklandy. Takže roj zasáhne kromě argentinské Patagonie i Chile a moře na obou stranách pevniny. Jak strašně zbytečné se teď zdají položené životy 17000 lidí padlých při Zlaté válce.
Média radostně rozhlásila, že úspěch překročil veškeré očekávání a začala mluvit o mejkapu paní královny. Nevím, čím si to svět zasloužil, že má na takových postech absolutní blby. No nic, asi je mejkap paní královny pro někoho taky důležitý. O několik hodin později poslala posádka Gold 2 z asteroidu Apofis zprávu, která byla okamžitě odvysílána. Zlato nevykazuje stejné hodnoty jako zlato pozemské. Pak se spojení přerušilo.
KGB zrovna kojila, když tu zprávu hlásili. Objal jsem své Kateřiny a zašeptal: „Tak jo, budeme bydlet v Argentině, ale až tak dva měsíce po dopadu, až se to všechno uklidní.“ KGB se usmála a podala mi teď už spící Martinku. Houpal jsem se v křesle s malou v náručí, aby udělala krkáneček a sledoval přímý přenos z vysílání o zlatě. Asi tak zrovna seděl celý svět, protože ulice byly prázdné a jen ptáci zpívali na stromech. Reportéři se ptali, jak nevykazuje hodnoty? Co to sakra znamená? Je to zlato, nebo není, nebo co to je? Jaké je to tedy, a jak se to mohlo… atd atd. Po několika marných pokusech o spojení s Apofisem dali reportáž o evakuaci obyvatel Argentiny a Chile. Většina místních obyvatel chtěla zůstat doma, ale stejně domovy opustilo na 20 milionů lidí.
Hlasité předčítání
