Povídka

Ashův nadčasový trip
Četba díla zabere cca 58 min.

„Jestli se tu zadávíš, tak tě rozpustím v nějakým sajrajtu a vyleju do hajzlu. Žádný hezký místečko za městem, rozumíš mi?!“

Znechuceně zapadl opět do svého křesla. Zkontroloval čas. Účinek by měl ještě chvíli trvat. Pořád jí dával šanci na dobrý konec, přece jen býval vždycky optimistou.

Vanessa náhle ztuhla v silné křeči. Cévy po celém těle jí naběhly jako kulturistovi na steroidech po celodenním tréninku. Její lakované nehty se zaryly do koberce s takovou silou až se jich několik zlomilo a převrátilo.

Asher na ni povýšeně shlédl. Tak to je konec, pomyslel si trpce.

Vanessa se rázem prudce nadechla, jako by nacvičovala volné potápění. V očích se jí objevily panenky.

Ash se v úleku vyvrátil na židli, skopl ze stolu svůj drahý monitor a rozplácl se na podlaze.

„Hergot, ženská! Myslel jsem, že je s tebou ámen!“ zaklel.

Vanessa se malátně posadila.

Asher opatrně nakoukl přes hranu stolu, jako by vyhlížel nebezpečí.

Půvabný ženský obličej se protřepal a rychle zamrkal.

„Tak to bylo kurevsky pš-chšž-skvělý!“ nemohla najít ta správná expresivní slova.

Ash opustil svůj úkryt.

„T-to jako fakt?“ podivoval se upřímně.

Vanessa se na okamžik zarazila. „No jasně, proč by ne?“

„Ále nic. Vidíš, je to bomba, říkal jsem ti to!“ zaburácel a jeho pohled na moment sklouzl k vlhké skvrně od sliny na koberci.

„No to teda jo! Byla jsem někde na párty a tančila a byl tam takovej frajer v obleku. A všude se kouřilo ze starejch vopravdickejch cigaret! A byli tam takový maníci, co hráli na pódiu! A bylo to někdy fakt dávno a…“ chrlila ze sebe euforicky.

Ash třeštil oči.

„…a nemáš toho víc?“

Na tváři mladého gangstera a špičkového výrobce nových tech drog vykvetl samolibý úsměv.

„Můžu ti prodat ještě jednu dávku, zbytek musím replikovat. Víc toho budu mít koncem tejdne.“

Vanessa vytáhla mobil, něco do něj vyťukala a ukázala Asherovi displej s převodem obvyklé částky na jeho krypto účet. Ash povýšeně nadzvedl obočí a jeho pohled uraženě odplul někam do strany. Vanessa bleskově a bez rozmyslu navýšila částku.

„Šikulka,“ pochválil ji s úsměvem.

„Mám zprávy vo milým Davovi, kdyby tě to zajímalo,“ změřil si Vanessu zvědavým pohledem. „Vypadá to, že ten idiot byl v podmínce. Napařili mu tři a půl roku,“ zasmál se.

Vanessa mu příliš pozornosti nevěnovala, Dave byl pro ni v tuhle chvíli rázem naprosto vedlejší. Dokonce nevěnovala pozornost ani svým bolavým a poničeným nehtům, které by ji jindy tolik iritovaly. Jediné, po čem toužila, bylo zase odplout do klidu časoprostoru a tancovat na swingové party. Na ničem jiném nezáleželo.

Ashův vytrénovaný společenský smysl to z ní bezchybně vyčetl. Drogový boss se jedním koutkem pousmál.

***

Pocit dušení. Silný nádech, jako kdyby se právě vymanila ze spárů škrtiče, probral Vanessu z dalšího tripu do minulosti. Kolikátého? Už ani nevěděla. Někdy si nebyla úplně jistá, jestli je v přítomnosti, anebo právě na tripu. Občas ji přepadla psychóza, že se nachází někde venku v časoprostoru a musí se probudit. Hranice mezi realitou a výlety v čase jí pomalu, ale jistě splývala. Chtěla s tím něco udělat, zároveň však nechtěla. Nemohla bez výletů do minulosti existovat. Občas si přála, aby ji minulost zcela pohltila a ona už se nikdy neprobudila.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
city, landscape, panorama
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Jsem c. k. lapiduch a vězím v takové smrduté díře u Přemyšlu. Nebudu zabíhat do detailů: Fronta...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je tomu pět měsíců, co jsem se na...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
0