Umělá inteligence jí nabídla spoustu různých alternativ, jak s hesly dále naložit. Rozhodla se pro výčet záznamů jmen Mabel XXX v souvislosti s daným obdobím americké historie.
Jeden konkrétní záznam upoutal její pozornost. Šokem strnula.
Mabel Desmondová, jeden ze zdokumentovaných případů lobotomie. Dívka trpěla pravděpodobně paranoidní schizofrenií. Po alkoholovém večírku se u ní začalo projevovat neobvyklé chování. Tvrdila, že ji navštívila osoba z budoucnosti, která se usídlila v její hlavě. Zoufalí rodiče jí nechali podstoupit nový populární zákrok lobotomie, který provedl sám W. Freeman sekáčkem na led.
Mabel Desmondová už nikdy nebyla osobou jako dřív, po zákroku začala trpět epilepsií a prošla kompletní změnou osobnosti. Její otec se poté stal hlasitým odpůrcem lobotomie.
Vanesse vypadl telefon z ruky. Naskákala jí husí kůže.
Je to opravdové. Všechny ty proklaté výlety byly skutečné, utvrdila se. Zdrcující šíp viny zasáhl přímo doprostřed její hrudi. Zničila život nějaké mladé holky jenom proto, že se chtěla sama pobavit.
Vtíravý pocit marnosti a sebe-nenávisti zesílil. Najednou měla konečně výmluvu opět sáhnout do mrazáku. Všechno bylo rázem tak jasné, byl před ní již jediný úkol.
Vyštrachala zbývající dávky, ani se neobtěžovala mrazák opět zavřít. Na ničem už nezáleželo.
Nemrznoucí vazká tekutina s nanoboty se líně převalovala v aplikačních pistolích. Zkontrolovala odměrky, obě pistole byly naplněny na maximální hranici. Snad to bude stát za to.
Dva vpichy, ještěže ji pánbu obdařil dvěma dlaněmi. Pobaveně se usmála.
***
Měla rozostřený zrak. V hlavě neskutečný zmatek, nic nechápala. Zapomněla, kým je, zapomněla, jak se sem dostala, a zapomněla na drogu.
Pomalu zaostřila na bílou zeď. Rozhlédla se po místnosti. Byla to nějaká jídelna plná pacientů v nemocničních košilích.
„Gwonová! Zase jsi mimo?! Do řady, slyšíš?!“ rozkřikla se neurvale jedna ze sester.
Vanessa nerozuměla.
Někdo ji chytil za rukáv a odtáhl na konec řady.
„Medikaci se už nevyhneš, pohlídám si tě,“ oznámila důležitě sestra a hrdě sledovala rychle postupující řadu pacientů, kteří postupně dostávali koktejl psychofarmaceutických nanobotů.
Vanessa pořád nic nechápala, poslala za sestrou zmatený pohled.
„Je to pro tvoje dobro. Nekoukej na mě tak. Celý život se cpete netestovaným sajrajtem a když ho máte dostat zadarmo, tak se cukáte,“ kroutila opovržlivě hlavou. „My se tady můžeme posrat, abychom vás dali zase dohromady, přitom si za to můžete sami,“ dodala.
Vanesse začínalo svítat. „S-sem to já?“ divila se.
Sestra si pobaveně odfrkla. „Vanessa Gwonová. Ještě nejsi při smyslech? Bylas vostrá, já ti fandím, nebejt tebe, nebylo by tu k hnutí. Když budeš sekat dobrotu, možná se vodsaď jednou dostaneš,“ zatvářila se důležitě.
Vanessa se zamyšleně mračila.
„Nečum a šup šup. Nezdržuj řadu, dobrota čeká.“
***
Probrala se opět ve svém bytě již dobře známým způsobem. Ještě chvíli zážitek rozdýchávala.
„Žiju?“ divila se nahlas. „Já, do prdele, žiju!“ křikla.
Najednou jí oplývala upřímná radost, z toho, že je naživu. Muselo to být znamení. Pohladila svůj křížek u krku. Ještě není konec. Ještě má před sebou velký úkol.
Byla přesvědčená, že navštívila nějaké své budoucí já. Viděla tam plnou místnost nebožáků, kteří stejně jako ona propadli nadčasovému tripu. Ani nechtěla domýšlet, jaké škody tihle pitomci mohli v minulosti napáchat. Kolik dalších Mabel Desmondových odneslo jejich touhu po uvolnění a zábavě.
Hlasité předčítání
