Davova intuice našeptávala něco o smůle, která mu byla neustále v patách. Bohužel však peníze jsou peníze a pro ně měl vždycky slabost.
***
Vanessa lehce znervózněla, když konečně po několika dnech zamačkávala zvonek Asherova bytu na domovním tabletu. Ash nebyl zrovna přístupná a jednoduchá osobnost. Dave na druhou stranu byl naivní duše, která často dávala na pocity. Najednou ji zaskočila myšlenka, jestli seznámení zrovna těchto dvou byl dobrý nápad.
„Hele, kdyby na tebe náhodou vytáhl kvér, buď v klidu, jo? On lidi vobčas rád zkouší. Jinak je ale úplně v pohodě,“ varovala nejistě.
„Cože?!“
„Jasný, vidím vás, pojďte dál!“ ozvalo se náhle z tabletu a dveře se otevřely.
„To byla jenom sranda, že jo? Já nejsem žádný gangster!“ bědoval Dave, který začal litovat, že neposlechl svou intuici hned na začátku.
„Buď v pohodě, nic se neděje. Usměj se a zkus se tvářit trochu drsně, zbytek nech na mně,“ uklidňovala.
„Ježíši, panenko Maria. Do čeho jsi mě to uvrtala? Jak se mám asi tvářit drsně a zároveň usmívat? Nechodil jsem na podělaný hodiny herectví!“ vyšiloval.
Vanessa ho zatlačila dovnitř. Nebylo cesty zpět.
„Jestli mě tu voddělaj, chci, abys věděla, že je to celý jenom tvoje vina a že tě budu chodit strašit.“
„Počítám s tím, brouku,“ hlesla a přivolala výtah.
Asher bydlel ve stodvacátém patře výškového bytového domu. Miloval luxus, ale když byla potřeba, snažil se působit chudým studentským dojmem. Proto si koupil hned čtyři byty vedle sebe a propojil je vnitřními dveřmi. Tím získal obrovský luxusní byt, který se zakrytím příslušných dveří snadno přeměnil v malý neuklizený pokoj chudého studentíka. Dokonce měl i vlastní přistávací plošinu napojenou na jeden ze svých bytů. Každý, kdo však nevlastnil létající automobil, musel použít rychlovýtah jako Dave s Vanessou.
Cesta výtahem vygradovala napětí ve vzduchu, přestože trvala sotva několik vteřin. Oba mlčeli jako zařezaní a snažili se zklidnit. Zatímco Vanesse se to jakž takž podařilo, Davovi to nebylo nic platné. Jeho srdce bilo jako splašené a připravovalo tělo na zběsilý úprk, i když nebylo kam.
Jakmile vystoupili do chodby, okamžitě se odněkud zjevili dva vazouni se zbraněmi u pasu, kteří se je jali prošacovat. Dave v duchu naříkal, přesto se snažil tvářit, jak nejdrsněji dokázal. Vanessa ho měla dokonale přečteného a pochopila, že je jen kousíček od nervového zhroucení. Na chvíli vážně zauvažovala, jestli by ji přeci jen chodil strašit.…
Dveře Asherova bytu se konečně otevřely a Vanesse se najednou nesmírně ulevilo. Muselo to být tím jeho charismatem.
„No čáu, Vanessko! Dlouho ses tu nestavila! Mám pro tebe něco extra!“ burácel Ash s úsměvem od ucha k uchu, jako by se setkal s dlouholetým přítelem namísto s tuctovou zákaznicí.
Vanessa se rozzářila. „Ahoj! No to je skvělý! Ráda tě zase vidím!“
Dave se za jejími zády nepřestával tvářit, jako by se mu týden nepodařilo vykonat velkou potřebu.
„Ty musíš bejt Dave!“ vyhrkl Ash a probodl Dava nečitelným pohledem. „Já jsem nějakej Asher Kirsby. Jako doma, kamaráde!“ zvolal a podal Davovi pravici.
„Dave Parnell. Cením, kámo. Vopravdu,“ pronesl otřepaně a nepříjemně studenou ruku přijal.
„Doufám, že vás ty vopice moc neotravovaly.“ Asher hodil vyčítavým pohledem ke svým dvěma gorilám na chodbě. „Jen pojďte dál!“ dodal jedním dechem.
Hlasité předčítání
