Povídka

Ashův nadčasový trip
Četba díla zabere cca 58 min.

Vanessa se upřímně usmála. Na ni tahle hraná pohostinnost fungovala. „Kdyby byl támhle vopičák jen o malinko důkladnější, už bych mu to musela naúčtovat,“ mrkla svůdně na ochranku v chodbě.

Davovou tváří přejelo téměř nepostřehnutelné zhnusení, Asherovu společensky trénovanému oku to však nemohlo uniknout.

„Snad mi prominete menší binec. Měl jsem tu nějaký jednání,“ pronesl Ash mimoděk a namířil si to ke svému stolu, kde leželo kuchyňské prkénko se dvěma zkrvavenými prsty a starými kombinačkami.

Dave polkl naprázdno. Vanesse zamrzl úsměv na rtěnkou zkrášlených rtech.

Ash se provinile pousmál, otevřel svůj nerezový pedálový koš u stolu a prsty do něj velmi nevybíravě vysypal. Chvíli pozornosti a zděšení svých hostů si naprosto užíval.

Dave se potřeboval posadit. Nečekal na výzvu a rychle zapadl do jednoho z luxusních křesel.

„Jsem to ale nezdvořák! Posaďte se. Vanessko, prosím,“ Ash ukázal na jedno z volných míst.

Vanessa se naklonila a podezřívavým pohledem prozkoumala temný prostor pod křeslem, jako by snad hledala mrtvolu.

Asher se upřímně zasmál. „Ale né, zbytek tohohle odešel po svejch!“ zvolal a kopl do nerezového koše.

„To jsi začal dělat do manikúry?“ pokusila se nadlehčit situaci, aby se zklidnila.

„Tak nějak.“

„Ještěže si je dělám sama,“ podotkla a předvedla své divoce lakované nehty v odlesku světla.

Dave si pohrdavě odfrkl.

„Víš ty, kolik to dá práce? Chtěla bych vidět tebe, jak…“

„Tak k věci! Sorry Vanessko, ale tvoje nehty jsou mi z hloubi duše u prdele!“ vyjel Asher netrpělivě.

„Říkals, že máš pro mě něco extra,“ nadhodila.

Asher sebral ze stolu aplikační pistoli a hodil ji Vanesse. „Můj poslední model, je to hotová pecka!“ zaburácel a v duchu přemítal, zda opravdu vychytal všechny prvotní problémy, které složily Masona.

Vanesse se rozzářil obličej jako desetiletému dítěti před vánočním stromečkem.

„Doneslo se mi, že maj na Oskarově klinice experimentální nanoboty na léčbu psychickejch poruch. Doneste mi je a vyvážím vás zlatem! A ty, Vanessko, je vyzkoušíš jako první! Bude to ta největší bomba, jakou svět kdy viděl. Nejlepší šit všech dob!“ rozvášnil se Asher, který nemíval ve zvyku chodit kolem horké kaše.

„Můžu si to střelit jako první? A co to bude umět?“ dychtila.

„Procházka rájem, tvoje nejhlubší tužby se zhmotní. Tenhle svět ti bude připadat jako špatný divadlo, ve kterým konečně ohlásili přestávku a ty se můžeš jít vožrat do bufáče!“

Vanessa nadšením zatleskala.

„Hele, myslel jsem, že chceš akorát prodávat. Vloupat se do kliniky?! Na tohle se necejtím,“ oponoval překvapený Dave.

Ash se důležitě zašklebil. „Taková je nabídka, vo dealery zrovna nemám zájem.“

„Jak to může bejt asi těžký? Není to žádný klenotnictví,“ lákala Vanessa.

„Navíc tam prej děláš, Dave,“ přisadil si Ash.

Dave zmateně pohlédl na Vanessu. Co všechno tomu psychopatovi proboha vykecala?

„Jako uklízeč! Vytírám hajzly, chápeš?!“ zdůraznil.

„Pro mě za mě třeba jako pradlena. Fakt je, že se tam můžeš normálně producírovat a nikomu to nepřijde divný!“

Dave odmítavě zakroutil hlavou.

„Taky jsem slyšel, že seš bez káry,“ začal loudivým tónem Ash a hodil očkem po Vanesse.

Dave si připadal jako v obklíčení. Nepřátelské hordy útočily ze dvou stran a on je nestíhal odrážet.

„Půjčím vám na to nějaký fáro. Přece se nebudete s takovým nákladem trckat městskou. Co třeba Chevrolet? Mám tu zrovna Chiméru, je to pořádný auto se šesti rotory, k tobě by sedělo, kámo,“ Ash se zatvářil uznale a namířil prstem Davovi přímo do obličeje.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Kapitola první: Kdo je kdo? Tři roky a tři marné pokusy byli hranou Johnovy trpělivosti. “Počas...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. Banka neustál...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
silhouette of man standing beside shore under brown sky during daytime
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je tomu pět měsíců, co jsem se na...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
0