„Málem jsem tam chcípla! Ještě teď se klepu,“ vyjekla šokovaná Vanessa a podržela ruce ve vzduchu, aby předvedla svůj třes.
Asher se pohrdavě usmál. „Ale vždyť jo, dostaneš svý vodškodný, to se neboj.“
Doposud šlo Vanesse jen o peníze a drogy, ale najednou byla situace poněkud jiná. Dave tam zůstal a ona pociťovala nepříjemný palčivý pocit provinění. Bylo to pro ni nové a vůbec se jí to nelíbilo. Ještě nikdy v životě nemusela cítit jakoukoli zodpovědnost, vždycky se nechávala unášet proudem života osamělá jako poslední list v podzimním větru.
„A co Dave? Nemohla jsem tomu paku nijak pomoct.“
„No jo, Dave. To je vopravdu nepříjemný,“ zhodnotil Asher a nakrčil bradu. „Myslíš, že bude kecat?“ vyhrkl se zájmem.
Vanessu otázka překvapila. Najednou jí vše zapadlo do správných kolejí. A sakra.
„Ten?“ zakroutila pochybovačně hlavou. „Nemyslím si. Je ze mě hotovej. Bude držet hubu,“ ujistila, jak nejpřesvědčivěji dokázala.
Asher se zasmál. „Všim jsem si,“ uznal.
„Pošlu za ním právníka, aby mu vysvětlil, jak se věci maj. Pokud nebude mluvit, možná si chvilku posedí. Myslíš, že ho třeba časem nezačne bolet huba? Ve vězení by se dalo ledasco zařídit…,“ probodl Vanessu všeříkajícím pohledem.
„Ale ne, v klidu, prosím tě. Je to pako,“ snažila se působit přesvědčivě. Vždycky věřila na duchovno a rázem jí Davova dřívější výhružka přišla děsivější než případné vězení.
Ash pokrčil rameny. Popravdě si nebyl zcela jistý, jestli by za mříže dosáhl. Náramně si však užíval moc, jakou nad těmi dvěma idioty měl. Koutkem úst se pousmál.
„Jen říkám, jaký jsou možnosti. Samozřejmě bych nerad, aby milej Dave přišel k úrazu.“
„Je to pako, ne imbecil,“ uzavřela rozhodně.
***
Týdny plynuly a Vanessa je nechala míjet. Nedokázala žít, přestože finanční nouzí netrpěla. Asher jí sice slíbené odškodné dal, ale peníze ji nějak nenaplňovaly. Během několika málo dní si uvědomila, že celý ten průser za to nestál.
A nešlo jen o Dava, k němuž cítila výčitky. Neustále slyšela výstřely, které málem ukončily její krátký a nepříliš plnohodnotný život. Uvrtala sebe a Dava do něčeho, na co ani zdaleka neměla. Navíc se k ní začínala vkrádat zákeřná myšlenka, která jí připomínala, že Asher už ji prakticky k ničemu nepotřeboval a ten parchant byl všehoschopný. Představovala pouze pojítko mezi ním a Davem, který mohl kdykoliv něco vykecat. Úzkost začínala okusovat její mysl.
Ještěže měla v životě jistoty, které ji dokázaly držet nad vodou. Věřila v duchovno, věřila v Boha. Ačkoliv se to u prostitutek příliš nenosí, ona vždycky věřila, že tam venku na ni někdo dohlíží. Někdo, kdo jí rozumí. Že všechno nakonec nějak dobře dopadne. Stiskla svůj zlatý křížek od matky a otřela slzu z obličeje.
Její telefon se náhle hlasitě rozezněl. Úlekem sebou škubla natolik, až si málem utrhla křížek z krku. Zkontrolovala jméno volajícího. Krev jí ztuhla v žilách.
Asher.
Automaticky hovor přijala.
„Snad jsi na mě nezapomněla, Vanessko!“ ozvalo se z reproduktoru.
Kéž by, blesklo jí hlavou.
„Jak bych mohla?“
„Beru to jako kompliment!“ zasmál se. „Doufám, že tě honí mlsná, protože je to ready! Mám tu pro tebe dávku toho nejlepšího potěšení, jaké jsi kdy zažila! Zasloužíš si ji.“
Vanessa váhala. Opravdu v tom hodlá pokračovat?
Hlasité předčítání
