Až jednou ujede ti vlak
Z nádraží, co život se jmenuje
Co řekneš své duši pak?
Až utřeš své slzy skanulé
Možná, že teď se smutně dívá
Na tělo co s láskou váhá
A svět se pod ním divně kývá
A na boha se odvolává
Nevím, který vlak bude ten poslední
Ve kterém budu ještě sedět
Svou duši, prosím, obejmi
Ať pak nemusíš smutně hledět
Tvá duše ví, že za pár let si vezme jiné tělo
Jenže čas tvůj je teď, a tak pravdou žít, by to teď chtělo
# REQUIEM ZA LÁSKU
+1
Hlasité předčítání
