Raději píšu, nežli mluvím
A to mluvím rád
Ale nejraděj se ve tvém klíně stulím
Protože umíš krásně hřát
Řádky mé jsou plné nadsázky
A slova lehce umí lhát
I zrádně zodpovídat otázky
Aniž lež by byla znát
Však ve tvém klíně lhát se nedá
Tam ukládám já duši svou
Ústa má jsou tam němá
Abych nerušil krásu tvou
Pak rukou zajedeš mi do vlasů
Tlukot srdci… a jinak všechno bez hlasu