Povídka

Bubble
Četba díla zabere cca 5 min.

Ano, určitě to tak musí být.

Nenapadá mě žádný jiný pádný důvod, proč bych se jinak ocitla na tomhle místě.

Moji nejlepší přátelé pro mě určitě chystají nějaké velkolepé překvapení.

Začínám se dostávat do euforie ze zážitků, který na mě jisto jistě čeká už v blízké době.

Moje nadšení rezonuje a prostor kolem mne se začíná pomalu, ale o to s větší intenzitou vlnit.

Ano!

Už je to blízko! Nikdy jsem nebyla o něčem tak přesvědčena, jako v tento moment.

Prostor kolem mě už není to, co býval a pomalu ztrácím balanc. Jsem na vrcholu svého blaha.

Zážitek, jako žádný jiný v mém dosavadním životě. Prostor kolem mne už je značně rozmazaný. Čekám, kdy přijde ten zlom a kdy vše vybublá na povrch a já se stanu středem pozornosti !

Je mi značně vedro a začínám se potit. Zážitek, který zrovna v tuto chvíli prozívám je na maximální úrovni!

Úplně to ve mně pulzuje a dostávám se do varu.

Omdlívám!

V tu chvíli jsem úplně dezorientována a celkově paralyzovaná. Nemůžu se pohnout.

Bezvládné tělo plave na povrchu hladiny.

V tom slyším ohlušující zvuk, jaký jsem ještě schopna zaregistrovat.

KLAP!

Někde z dálky slyším tlumeny hlas, který jsem ještě schopna vnímat.

Beatris!

Jestli už dovřela voda z varné konvice, tak mi prosím tě zalij to kafe na lince.

Upadám do nemilosti.

Tohle je autenticky příběh akvarijní rybky, která se v nesprávný čas ocitla na nesprávném místě z neznámých důvodů.

Její jméno neznáme, ale kdyby jste měli tu možnost potkat Patrika, tak vám ho určitě sdělí. A pokud nebudete mít tu možnost, tak by bylo na místě pojmenovat jí Bubble.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Fifka

Jsem ctihodný amatér v počátcích tvůrčího psaní. Píšu jak mi to mozek předkládá a dle svého nejlepšího ,ač laického umu to pálím do klávesnice. Kritika vítána protože proč ne :) Snad to někoho potěší nebo rozesměje snad neurazí. A když ano, tak záměr splněn. Vím že jsem amater a proto a propo.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
0