Čekám až mě někdo vysvleče donaha
Až mé paže vyztuží odvaha
Až přetvářka bude v dáli
A plna sil povstanu nad vámi.
Těším se až mi někdo sundá otěže
Až má lýtka budou zbavená zátěže
Až tíha starostí bude v tahu
A plna sil ukážu odvahu.
V chuchvalcích odlétne můj strach
V zahřmění hromů budu pevně stát
Nikdo se mi již neposmívá
Ke šťastnému cíli mě dovedla víra.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání
