Víra ve smůlu, přinášenou přebíháním černých koček přes cestu, je těmto šelmám zvláště milá. Dosvědčují to oblibou a obětavostí, s nimiž tak činí, ačkoli nejednou platí daní nejvyšší – vlastním životem. Proti skeptickým názorům, snažícím se tuto součást jadrné lidové víry vystrnadit mezi hloupé pověry, nutno argumentovat prastarou tradicí, šířící se od východu na západ a zpět, sem a tam.
Přinášení smůly není ovšem možné rozšiřovat na kočky, které nejsou černé zcela. Nutno rezolutně odmítnout bludné teze o tom, že na většině z nich je aspoň něco černého nebo že by ostatní neměly být diskriminovány pro odlišnou barvu srsti. Z ústního podání i písemných podkladů jasně vyplývá, že smůlu nosí jen kočky černé, což lze vykládat jedině jako černé úplně a bezezbytku. Všechny si konec konců přijdou na své v noci, kdy je podle jiného lidového přesvědčení každá kočka černá, nebo v případě tzv. mylné domněnky. Smůlu totiž přináší i ta kočka, která objektivně zcela černá není, je však za černou subjektivně považována ať už pro sníženou viditelnost nebo pro odlišnou barvu srsti na odvrácené straně těla (případně na tlapkách potřísněných blátem). Naopak fatální následky by mělo opovážlivé spoléhání na to, že přebíhající kočka nemusí být černá úplně nebo že se černou pouze jeví. Černota černého zvířete je totiž objektivní a proto smůlu působící už ze své vnitřní podstaty.
Podobně nelze přijmout feministické spekulace, že přinášení smůly se týká jen koček, nikoli kocourů. Takových tezí se pak chytají liberálové, kteří s odvoláním na transsexualitu propagují právo svobodné volby pohlaví a postmoderní relativisté, zpochybňující v nekonečných debatách jakoukoli rozpoznatelnost čehokoli. Pro potřeby víry ve smolné působení černých koček nutno chápat jejich označení jako název živočišného druhu, který je jen v některých jazycích rodu ženského (schwarze Katze), v jiných však rodu mužského (czarny kot, dachowiec, schwarzenegger) či dokonce středního (blackcat).
V dnešní moderní době se naskýtá otázka, v jakém rozsahu a dosahu přes cestu přebíhající černá kočka smůlu působí. Tuto záležitost lidová tradice ani písemné záznamy výrazněji nespecifikují, neboť našim předkům na troše smůly nezáleželo a výraznější přesnost se v časech minulých nepožadovala. S tak vágním přístupem dnes nelze obstát. Na základě statistik a empirických výzkumů můžeme konstatovat, že smolné přebíhání cesty černými kočkami působí na dohled a na všechny osoby, pohybující se daným směrem po příslušné komunikaci, které si přebíhající šelmy povšimly nebo byly na uvedenou skutečnost upozorněny (jejichž vědomí bylo jevem kontaminováno). Při tom nezáleží, v jakém jsou uskupení či pořadí a zda se pohybují pěšky nebo pomocí dopravního prostředku. Vliv nemá ani druh, stav či povaha komunikace. Pro účely víry v smůlu přinášející přebíhání černých koček považujeme za cestu jakoukoliv trasu pohybu, i kdyby šlo třeba o koleje (železniční či vyjeté), mosty, padlé kmeny stromů, schodiště nebo střechy.
Naproti tomu postrádáme věrohodné údaje o tom, zda smůla postihuje i ty osoby, které si ničeho nevšimly a nebyly ani informovány (jejichž vědomí nebylo jevem kontaminováno). Je možné, že tito lidé přičítají následnou smůlu jiným faktorům (nešťastné náhodě, nedbalosti, zlé vůli jiných lidí a podobně) a že skutečnou příčinu nikdy neodhalí. Takové případy se ovšem nemohou odrazit v seriózním výzkumu, který zpracovává objektivní data (nikoli pouhé domněnky).
Na rozdíl od rozbitého zrcadla, které působí neštěstí po sedm následujících let, nezanechalo lidové podání o časové působnosti přeběhnutí černé kočky přes cestu žádné konkrétní údaje. Obecně se mělo za to, že inkubační doba smůly trvá do soumraku (případně do klekání) téhož dne. Někdy přinášelo úlevu až ranní kuropění (zejména v dobách častých nočních požárů a švédských nájezdů nebo v případě blízkého výskytu kočovníků). Dnešní hektická doba tak dlouhé termíny nepřipouští. Sotva lze očekávat, že by současníci (zahlcení záplavou informací) uchovali v paměti konkrétní přeběhnutí kočky řádově déle než minuty či nanejvýš desítky minut. Proto bylo nutné stanovit inkubační dobu smůly úředně na jednu hodinu od příslušné kontaminace vědomí.
Rozsahem pokrývá smůla nepřebernou škálu nehod od zadrhnutého nehtu až po hrůzy, které ve sdělovacích prostředcích nelze zveřejňovat před dvaadvacátou hodinou.
Kdysi se lidé naivně domnívali, že se mohou následkům ze setkání s černou kočkou vyhnout návratem, odbočením nebo postrčením někoho jiného před sebe. Vědecky se však nikdy nepodařilo prokázat úspěšnost takových postupů. Podobné triky nikam nevedou a nezbývá než je označit za pověrečné úkony a jejich obhajování za pavědu.
Takto pojatou víru ve smůlu, přinášenou přebíháním černých koček přes cestu, musí pevně a stále vyznávat každý, kdo miluje rodnou hroudu, kdo chce náležet k našemu bodrému lidu a kdo s ním skáče často a rád. Kdo ji odmítá, budiž (až do špendlíčkem hrabání) vyobcován!
Černých koček přebíhání (zvířatopis)
Četba díla zabere cca 6 min.
Hlasité předčítání
