Povídka

Chci tě – Opilost
Četba díla zabere cca 9 min.

Když jsem doběhla mezi ty dva, tak se zrovna Kazuki natahoval, že Masaovi jednu vrazí. No, vrazil. Ale ne Masaovi, ale mně. V ústech to ruplo. Začala jsem polykat krev. Nejen ze rtu mi tekla krev ale i krev z vylomeného zubu. Nejen Kazuki a Masao, ale i ostatní diváci byli v šoku. Tohle totiž nikdo nečekal. Já sice ano, ale přesto se mi chtělo brečet bolestí. V rámci možností jsem zatnula zuby a sledovala vyděšený výraz v očích Kazukiho. „Masao, prosím pomoz mi ho dostat do auta.“ Požádala jsem, Masaa a snažila se nedat najevo, že trpím bolestí. „J-jistě.“ Dostal ze sebe Masao. Oba jsme chytili Kazukiho za ruce a odvedli k mému autu. Při odchodu diváci začali tleskat. „Nevím, proč zrovna musí tleskat.“ Utrousila jsem mezi zuby, ale Masao i Kazuki mi rozuměli, ale mlčeli. Sami věděli proč, ale oba byli ještě mimo, tak to nijak nekomentovali.

Když jsme došli k autu, tak Shiori automaticky vyndala klíče z mé kapsy u kraťasů a otevřela auto. Nui otevřela dveře u spolujezdce, kam jsem usadila se Masaem Kazukiho. Připoutala jsem ho pásem a zavřela dveře. Shiori mi dala klíčky od auta. „Nemám jet taky? Že bych ti pomohla.“ Nabídla se Shiori. „To nemusíš. To zvládnu sama.“ Usmála jsem se na Shiori. Nebo spíš se o to pokusila. Pak jsem nasedla za volant, připoutala se a při nastartování odjela k sobě domů.

Auto jsem zaparkovala v garážích. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky a odpoutala jsem se. Vylezla jsem z auta a zavřela dveře. Šla jsem ke spolujezdci a tam jsem ze sedačky vytáhla Kazukiho. Sotva se držel na nohou. Opřela jsem ho o auto a zavřela dveře u spolujezdce a poté celkově zamkla auto. Klíčky jsem dala do zadní kapsy kraťasů a podepřela ho a šla k výtahům. Tělo měl bezvládné, tak mi to hodně stěžoval a málem jsme oba žuchli i na zem. Přijel výtah a jeli jsme do třetího patra, kde jsem měla byt.

Nějakým způsobem jsem otevřela dveře, aniž bych já nebo Kazuki spadli na zem. Doma jsem ho hned odvedla do pokoje pro hosty, odložila na postel. Sundala mu boty a přikryla ho dekou. Jeho boty jsem odnesla do botníku. Poté jsem navštívila koupelnu, kde jsem zjistila, že jsem pěkná krasavice. Ret dokonale natekl. I dolní pravá čelist byla nateklá. Opláchla jsem si obličej a šla do kuchyně pro led.

S ledem na rtu jsem šla do obýváku. Chtěla jsem si na chvíli ještě pustit telku a uklidnit se. Ale v tom Kazuki na mě promluvil. „P-promiň.“ Bylo jediné, co Kazuki ze sebe dostal. Otočila jsem se právě včas. Ztratil rovnováhu a spadl na mě. Ani já neudržela rovnováhu a spadla jsem na gauč. Naštěstí to nebyla zem. S Kazukim jsme si dívali do očí. Pytlík s ledem jsem upustila na zem. „M-miluju tě.“ Ještě dodal a vzápětí spal jak neviňátko. Jenže já tentokrát už žádnou sílu neměla, abych Kazukiho nadzvedla a nechala ho ležet na gauči a jít k sobě do pokoje. Museli jsme nocovat oba na gauči. Kazukiho hlava zabořena do mého poprsí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

JaneyTrafy

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
0