Povídka

Co obr nevidí
Četba díla zabere cca 25 min.

Ohyn se omluvil,ale za chvíli,co obr pil s poháru řekl:,,Ale proč?Vždyť Moranova královna,je mnohem krásnější a lepší a když ti Moran nabízí ještě tak velkou truhlu s pokladem k tomu a chtěl by ji za ni vyměnit, tak bych ji tu viděl mnohem raději a pán by i vydělal!“

Obr zas na Ohyna zařval:,,Zmlkni a už ani slovo o Lucindě! Řekl jsem,že o ni nestojím!“

Naštval se obr a Ohyn se obrovi poklonil a omlouval se,že chtěl jen pánovi dobře poradit!Obr zařval:

,,O tvoje mizerný rady taky nestojím!Ať si Moran nechá svou Lucindu a raději mi zaplatí škody,které mi způsobil propuštěním mých vězňů!Jak jsi ho jen dokázala k něčemu takovému přemluvit?“

Zeptal se mi obr a zatvářil se hrozivě,řekl:,,Stejně je dřív,nebo později zase dostanu zpátky a Moran akorát přijde díky tobě o truhlu pokladu,kterou mi slíbil,abych se na něho nezlobil!“

Tak jsem se zeptala:,,On už ti to řekl?“

Obr na to zavrčel:,,To víš,že mi to řekl!Je to přeci můj přítel,říká mi vždycky vše!A ty mi neřekneš nic? Co?Jen že mi zase utečeš? Hm?“

Zrudla jsem a nešlo mi na to vůbec nic říct,bylo mi za těžko se na obra vůbec podívat!Obr poručil Ohynovi,aby mě šel zavřít do hradního vězení a řekl mi, že v krátkém čase ke mně přibudou ti, které jsem bez jeho svolení propustila! A nebaví se se mnou, dokud, je tu nebude mít zpátky!

Rozhodl obr a tak jsem zase skončila v hradním vězení, Ohyn na mě zasyčel:,,Zasloužíš si mnohem horší trest!“Tak jsem na něho přes mříže křikla:

,,Ty o tom nerozhoduješ a dej si pozor,abys tu neskončil taky!“

Ohyn odešel a já jsem osaměla,ve tmě hradního vězení jsem přemýšlela o všem,co se stalo a taky proč to Moran udělal, když to pak všechno šel říct obrovi, nebo všechno neřekl? Bylo to k něčemu vůbec dobrý? Nebo se mou vinou stalo víc zlého, než mělo? Pochybovala jsem a brečela, obr si přeci taky zaslouží potrestat, když je tak krutý a trápil tu Bojku a prince Zoltyho, i když je obludný a přišel k obrovi ve zlém a chtěl se mu pomstít za smrt jeho milované víly, kterou obr zabil a taky zabil jeho rodinu,ale to si možná zasloužili,ale Zoltyho víla si smrt nezasloužila! Je mi to všechno moc líto, že jsem se zapletla do takto podivného příběhu se kterým si nevím rady? A taky nechápu Morana! Proč by chtěl vyměnit svoji krásnou královnu Lucindu za mě? S toho mě tak moc rozbolela hlava, až mě to probudilo! S toho snu mi bylo celý den tak divně těžko!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Uháněli jsme úzkou silnicí, vinoucí se kolem pobřeží Finistère. Neodolal jsem a přerušil dlouh...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
0