Co vyprávěla Petra (Rozverná pohádka o trpaslíkovi a sedmi Sněhurkách)

Humor Recese

Četba díla zabere cca 5 min.

„Za devatero řekami, jezery, moři a horami (z nichž poslední se jmenují Himaláje) živoří království Nehás…“
„Kde jsi vzala tak pitomý název?“ neudržela se Pavla.
„Odvodila jsem ho ze standarty tamějšího panovníka. Je na ní nápis – Co tě nepálí, nehas!“
„Nespletlas to? Nemělo se to království jmenovat Nepál…?“
„Jako pal – nepal z Limonádového Joa? Hloupost! Tak se žádný stát nemůže jmenovat…“
„No dobrá. Tak pokračuj.“
„Takže – V té daleké zemi vládl poněkud přihlouplý král, který se oženil s hrozně ošklivou čarodějnicí. To by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby si ta šereda na své ohyzdnosti nezakládala jako na kdo ví jaké přednosti. Ve své ložnici měla kouzelné zrcadlo, v němž se každý den celé hodiny zhlížela a pořád se ho vyptávala – »Zrcadlo zrcadélko, pověz mi, kdo je na světě nejhnusnější?« A zrcadlo trpělivě odpovídalo – »Jasně že ty, odporná babizno!«
Tak to běželo dlouhá léta, až jednou přišel z Himalájí sněžný muž, který vypadal ještě hůř než královna. Usadil s v jeskyni hned vedle paláce a ne a ne se odtud hnout. Protože jeho přítomnost všechny znervózňovala, vyslal k němu neháský vládce parlamentáře, aby zjistil, čeho si obluda žádá a za jakých podmínek by byla ochotná vrátit se do hor. Odpověď byla zdrcující – sněžný muž prohlásil, že neodejde, dokud nezprzní sedm nejkrásnějších panen z celého království. Byla to hrůza, protože si však nevěděli jiné rady, každý den mu jednu přivedli. Po týdnu zvrhlých rozkoší sněžný muž kupodivu dodržel slovo a zmizel v závějích.
Jenže tím to neskončilo. Těch sedm zneužitých dívek s netvorem otěhotnělo a po devíti týdnech (byly březí se zvířetem) se jim narodilo sedm dcer, ohyzdnějších než královna a yetti dohromady.  Dostaly jména Alena, Bolena, Celina, Delina, Elina, Felína a Gertruda, protože však byly k nerozeznání, začali jim lidé říkat jednoduše Sněhurky po tátovi, který pocházel ze zasněžených hor. Každá byla úplně chlupatá (zadek a bříško měly nejchlupatější) a když po osmnácti týdnech vyrostly do ještě větší ošklivosti, žádné spodní prádlo z místního obchoďáku jim nesedělo, pročež panovala obava, že se kvůli neforemným bombarďákům nikdy neprovdají.
Mnohem větší neštěstí postihlo královnu. Když se teď ptala – »Zrcadlo zrcadélko, pověz mi, kdo je na světě nejhnusnější?«, dostávala stereotypní odpověď – »Jsi pořád hnusná jak zákon káže, ale Sněhurky jsou mnohem hnusnější!« Čarodějnice to vnímala jako urážku majestátu, takže bylo ve státním zájmu nechutnou aféru urychleně řešit. Král si nepřál, aby hloupým krveprolitím vstoupil do dějin coby druhý Herodes, a tak dal na radu šerpy Zinga. Ten Zing se domníval, že dík husté srsti přežijí Sněhurky i největší mrazy a že tedy mohou klidně odejít za svým otcem do jeho nory kdesi na svazích Čomolungmy.
Abych to zkrátila – Holky si musely sbalit svých sedm švestek a vypadnout. Dlouho předlouho se brodily hlubokým sněhem nebo po zadku sjížděly kluzké ledovce, až jednoho dne dorazily k temné díře do nitra skal. V domnění, že objevily tatínkův brloh, vlezly dovnitř. Jaké však bylo jejich překvapení, když zjistily, že se ocitly ve štole vykutané himalájským permoníkem Hilarionem, který zde těžil asijské náhražky kozákovských polodrahokamů. Skřítek je přivítal s otevřenou náručí, neboť právem očekával, že se od teď bude moci na noc zavrtávat do jejich kožíšků a spát konečně v teple.
Tou dobou se šeredná královna odvážila znovu otázat – »Zrcadlo zrcadélko, kdo je široko daleko nejhnusnější?« A zrcadlo řeklo – »Jsi pořád hnusná, ale Sněhurky v Hilarionově štole jsou hnusnější!«
To už bylo na babu příliš. Očarovala sedm importovaných jablek a chvátala s nimi za Sněhurkami.
»Děvenky moje zlaté,« vlichotila se jim, když pronikla do jejich pelechu, »nesu vám kouzelná jablíčka. Hezky je spapejte a kdo vás od té chvíle první políbí, tomu se budete rázem podobat.«
Sněhurky honem obeslaly všechny prince, co jich kde bylo. Jeden se nechal nachytat, zorganizoval vysokohorskou túru a když je objevil, jednu po druhé důkladně zlíbal. Ani se nestačil rozkoukat a už měl na krku sedm inteligentních krasavic, které vážně stály za to, aby kvůli nim přestoupil na islám. Bohatého trpaslíka vzali s sebou a odstěhovali se do Abú Dhabí, odkud poslali královně pohlednici. Ta si hned sedla před kouzelné zrcadlo a zeptala se – »Zrcadlo zrcadélko, pověz mi, kdo je na světě nejhnusnější?« A zrcadlo znuděně zívlo – »Jasně že ty, odporná babizno!«
Princ dal novomanželky zavřít do svého harému, kde je zpočátku pravidelně navštěvoval. Když pak zmizel kdesi ve světě, věnoval se jim dobrý rodinný přítel permoník. Od té doby spolu Sněhurky žily šťastně až do smrti.“
„Jak dopadl sněžný muž?“ zajímala se Pavla poté, co dozněl potlesk.
„Asi chceš slyšet, že chodí od jednoho království ke druhému a svými polibky dělá z očarovaných sexbomb sobě podobné zrůdy. Nic o tom nevím, ale pro jistotu si dávej pozor.“