Černé můry strachu v břiše
Ať je mozek prosím tiše
Snad to jednou odezni
Tenhle stav je k zblázněni
Však už vím,
co s tím
Motýly tam zasadím
3:00
Sen přetržený
v půli.
Hodina mezi psem a vlkem
Zírám do tmy
Stávám se vlkem všedního dne
A večer ulehám
Jak zpráskaný pes
Rádio přítomnosti šumí,
Stanice mi nerozumí.
Nebo je to naopak?
Ač tak nebo tak.
Jsem odpojen.
Jsem opojen.
Jsem spokojen.
Housenky aut
se nad ránem
pomalu sunou
do hladového
chřtánu města.
Přes noc
pak město spí
a ráno se budí
hladový.
Prožité plástve sněhu
jak pigment
horských úbočí
mizí v roklinách času
do ledových chrámů
podzemních slojí
sladkého nevědomí
——————————————————————————————-
Prší
Prší černé slzy
Ztrácejí se v labyrintu myšlenek.
Nahé larvy svítí tmou.
Obrovské oči
jak porcelánové podšálky.
Odhalují morek
Neúprosné pravdy
žití.
Proč.
Proč necítím radost?
Proč necítím smutek?
Proč nemám cíl?
Proč nemám přání?
Proč se nedokážu radovat?
Proč neumím být smutný?
Proč nedokážu milovat?
Proč nedokážu nenávidět?
Proč nedokážu žít?
Proč nedokážu zemřít?
Proč.
Vakuum.
Nevím, co je dobro a co zlo.
Nevnímám noc, nevnímám den.
Země, vesmír
vše splývá v jedno.
Jsem, nejsem.
Všechno je ve mě,
já jsem ve všem.
Barvy se slily.
Ležím.
Vnímám.
Jen.
Vakuum.
Opona život se otevřela.
Užívejte představení.
Dokud se nezavře.
Hrajeme bez přestávky!
v černých močálech
tlejícího světa,
mihotavé záblesky naděje
vedoucí zbloudilé duše
pohasínají
již není cesty zpět
již není cesty ven
čas se krátí
čas se ztratí
Snad nechci toho moc
Když volám o pomoc
Když smrt vlastní rukou
Buší na dveře
Však hluboko uvnitř
Jiskřička naděje
Jí neotevře
Zapomněl jsem minulost
Zapomněl jsem přítomnost
Zapomněl jsem budoucnost
Nemám jméno
Nejsem
Nic není
A zároveň je
V jeden okamžik
Nevěřím nikomu a ničemu.
Ztratil jsem víru v cokoliv.
Nerozumím dění kolem sebe.
Nerozumím světu.
Přesto mám vůli žít.
A nikdy to nevzdat
Proč plést sítě
Ve světě, kde nejsou mouchy
Kde není záchytný bod
pro napnutí sítí
Včera Lovec
Dneska štvanec
Jsem semletý na prach
Brzy mě vítr rozfouká
Beznaděj
Uvězněn mezi dvěma světy
V hodině mezi psem a vlkem
V horní fázi kyvadla
Kde není nic jiného
než tma
Jsem maják na skále
Studna na poušti
Slunce nad mraky
Světlo ve tmě
Oheň v zimě
Chladný vánek v parném letním dni
Otevírám svou náruč
Pro všechny bloudící duše
Náruč lásky
Přistup blíže
Znavený poutníku
U mě nalezneš klid a mír
Bludičky z bažin vytáhly
Mé bezvládné tělo
Víly jej omyly
Vodník dýchal z plíce v plíc
By navrátil mi duši
Hejkal za příšerného řevu
Masáž srdce poskytl
Pak začli radit se
A už mi běží sdělit novinu
Prý přepsali na mě bažinu
A abych jim neutek
Zvolen byl jsem
Předsedou vlastníků
Černého lesa jednotek
Ach proč v bažině jsem nezůstal
Mohl jsem si tam hnít a tlít
V klidu dál
Jsem všechno
Jsem nic
Nebyl jsem
Nebudu
Jsem
Jsem vězeň
Vězeň
Všedních
Prázdných
Dní
Ráno prosím
Ať je noc
Ať můžu
Zase
Spát
Mysl
Infikovaná
Láskou
Udržuje
Jedince
Imunního
Vůči
Agresivnímu
Světu
Neexistuje
Souznění mozků
Souznění srdcí
Je pouze
Souznění duší
Jsme duchovní bytosti
Ve fyzických tělech
Hlasité předčítání
