Román

Dušinka
Četba díla zabere cca 261 min.

Začínal jsem si být jist, že je to u nás lepší, i když máme v kýženém směru vlastně velkou nejistotu. Ještě jsem se zeptal, proč se o tom u nich nesmí mluvit, a na to mi odpověděl, že si to odhlasovaly ženy, aby si chlapi v hospodě o nich nepovídali. Ano. Určitě je to tady lepší. Ještě na závěr podotkl, že u nás nechňápe krátkovlasé černovlásky, jež muže chtějí. Je úplně blbej.

 

  1. Řidičák

(anarchismus)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Stále nemohl pochopit princip peněz. Vysvětloval jsem mu horem dolem, že všechno má svou cenu, ale on si stále myslel, že si z něj dělám srandu. Má trpělivost přetekla ve chvíli, když po shlédnutí filmu Kurvahošigutentag, objednal na internetu kolotoč. Odmítl jsem zakázku s tím, že mi mou internetovou adresu kdosi zneužil.

   „Jak si můžeš dovolit, objednat si kolotoč bez toho, aby ses mě zeptal?“ spílal jsem mimozemšťanovi.

   „Chtěl jsem se nechat svést,“ zněla prostinká Dušinkova odpověď.

   „Kdyby ses radši věnoval nějaké normálnější činnosti. Jestli si myslíš, že tě na kolotoči svede nějaká toužící blondýna, tak se mýlíš. Mezi svezením a sváděním je totiž veliký rozdíl. Mimochodem to tvoje ježdění by mě stálo spoustu peněz.“ Možná pochopil cenu peněz, ale možná také ne. Jen po delší pomlce prohlásil, že by chtěl naučit řídit auto. Když prý u nás umí řídit i zvířata, mohl by jezdit i on. Nepochopil jsem, jak přišel k této informaci a sondoval jsem. „Tys viděl u nás řídit nějaké zvíře?“ Odpověděl, že nikoli, ale že jsem přece já tvrdil, že řidič před námi, který nejel nejlépe, je asi nějaké prase.

Zeptal jsem se jej, jestli to chce jen umět, nebo jestli chce také normálně jezdit. Dušinka řekl, že neví, jaký je v tom rozdíl. Vysvětlil jsem mu, že když jej to naučím, bude to umět, ale na silnici bez řidičského průkazu nesmí. Na to odpověděl, že ho to mám naučit a pak mu mám napsat ten průkaz. Ukázal jsem mu knihu Pravidla silničního provozu a doporučil mu, ať se to naučí, jinak má smůlu. Přišel za dva dny s prohlášením, že už to přečetl a ať jej tedy naučím jezdit. Jezdili jsme po opuštěné cestě tam a zpět asi tisíckrát a pokaždé dělal ty samé chyby. Přihlásil jsem jej na kurz a on ho po měsíci opustil s tím, že mu to asi nikdy nepůjde. Nevím, jak může řídit kosmickou loď, když nezvládl autoškolu. On ale tvrdí, že jsou naše pravidla špatná a že je nechňápe. Vozy, že jsou složité a zbytečně komplikované. Já si však myslím, že tu jeho raketu naprogramoval někdo jiný a on, že se jen vezl. Je totiž úplně blbej.

 

  1. Půjdeme na plovárnu?

(nejasné)

 

   Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Na mou otázku, co budeme dělat, když mám dnes volno, mi odpověděl, že souhlasí. Lehce jsem jej upozornil, že nemůže na otázku odpovědět souhlasem. Řekl však, že to tedy může, protože se mě minule ptal, jestli chci k večeři vajíčka a já řekl také ano. Některé věci se mimozemšťanům špatně vysvětlují. Zeptal jsem se jej proto ještě jednou a jinak. „Máš dnes něco na plánu, nebo pojedeme k vodě?“ Odpověděl však opět: „Ano.“

5/5 (1)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Ve své ordinaci se Marwan Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hla...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Matouš se znovu sešel se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anonymní do...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Příjezd do nemocnice byl rychlý, ale pro Natálii to byl další moment, kdy se musela podřídit tomu...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Bylo teplé květnové odpoledne. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikaly skrze...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
0