Mráz mi běhá po zádech
a hrůzou se mi tají dech
co když probudím se zítra s-
co když probudím se zítra.
Smrt již čeká za rohem,
blíží se každým výdechem.
Na svém hřebci šedivém
ohlíží se po všem živém.
Spatří mne, duši ztracenou
potloukajíc se temnotou.
Očima prázdnýma mne uhrane,
a celé mé tělo zažehne.
Plamen chladný mne obklopí
a stáhne do věčné nicoty.
Střípek naděje ve mne se rozsvítí,
možná jsem unikl té ohavné věci.
Ten však vyhasne, jakmile zbystřím
neb přede mnou sedí, na sivém koni.
Ukáže na mne a praví
„Nyní jsem tebou, a ty ses stal mým.“