S končícím věkem Ryb vstoupila sluneční soustava v relativně nedávné minulosti do vnějšího okraje vlivu radiační oblasti Centrálního slunce, jak vstupujeme do věku Vodnáře, tak se z tohoto vnějšího okraje vlivu Centrálního slunce budeme posouvat k jeho energetické středové zóně. V přechodném období prostorem současně oscilují energetické kmity odcházejícího věku Ryb (slábnou) a přicházejícího věku Vodnáře (zesilují). Světlo a stín věku Ryb odchází a současně nás ovlivňují nové odstíny věku Vodnáře. Co nám toto nové světlo přináší a jaké stíny budou nové světlo doprovázet je otázkou budoucnosti, která je ovšem otevřená, není přesně daná. Společným rysem věku Ryb a věku Vodnáře je dračí energie, drak je symbolem transformace. Dračí doupě ve věku Ryb se nachází především v jeskyni, zde shledáme analogii života jakoby pod vodou, kdy pouze tušíme, jaký je svět nad hladinou. Dračím doupětem ve věku Vodnáře je především vzdušný prostor. Je podstatný rozdíl v tom, zda je drak pánem jeskyní, hlubokých vod anebo vzdušného prostoru. Podle mnoha světových mýtů se drak dokáže proměnit do lidské podoby, a naopak, člověk se dokáže proměnit do zvířecí dračí podoby.
Drak se nepozorovaně pohybuje prostorem i časem, zemskou atmosférou i hluboko v nitru Země
Drak nám říká, ať už je jeho podoba jakákoliv, že nemohu bojovat s temnotou tím způsobem, že se budu snažit být pozitivní světelné absurdum. Bojovat s temnotou, a přitom být veskrze pozitivní nemůže platit současně. A pokud i přes toto absurdum volím tento sporný způsob boje s temnotou, tak si musím dát pozor – abych v sobě nezabil Draka – protože mi hrozí nebezpečí – že během mé snahy pouze „světlem a láskou zachránit vnější svět“ nakonec nevyhnutelně uvíznu v temné jeskyni v osobním, nejvnitřnějším dračím doupěti. Pokud toto pochopím, celistvě splynu se svým vnitřním Drakem a mým znovu objeveným dračím doupětem se stane Vzdušný Prostor. Každý člověk má své vlastní dračí doupě, střídavě je buď pánem hlubokých vod a jeskyní anebo vzdušného prostoru, případně je pánem nad obojím (kladná a negativní energie se promění v energii neutrální). Drak svou tělesnou konstrukcí představuje věčnou interakci energie hada vlnícího se po zemi (živel země, symbol hmoty) a ve vodě (živel vody, symbol plodnosti) a ptáka s křídly vznášejícího se k obloze (živel vzduchu, symbol ducha). Had svlékající se z kůže a pták v podobě fénixe představují symboly znovuzrození (živel ohně, symbol obrody).
Každá osobnost má své vlastní vnitřní dobrodružství, živoucí dračí energie sleduje celý její vývoj napříč jednotlivými (vesmírnými) inkarnacemi. Základním principem mocné dračí energie, linoucí se napříč všemi inkarnacemi, je schopnost jednat spontánně, a přitom si zachovat vědomí sebekontroly, umět překročit svůj stín zde ve hmotě a spojit se s úrovní vědomí Země a současně s úrovní vesmírného Vědomí. Ryba souvisí s vodou, Vodnář se vzduchem, a tak můžeme současné období nazvat metamorfózou lidské bytosti žijící dva tisíce let jakoby „pod vodou“ a proměňující se v bytost „létající vzdušným prostorem“. Latinský výraz „dracon“ znamená dívat se, vidět, být na stráži a v případě nutnosti vzplanout, a přesto si zachovat energii (spravedlivého) mírotvůrce. Jiná je dračí energie na úpatí hor a jiná na vrcholcích hor. Draci střeží místa v přírodě, která vykazují jak pozitivní (ve smyslu kladnou), tak negativní (ve smyslu zápornou) energii.
Věk Vodnáře je charakteristický tím, že Slunce, Země a Planety, tedy celá naše sluneční soustava vstupuje do éry vlivu souhvězdí Vodnáře, významnost tohoto věku spočívá v tom, že se bezprostředně dostáváme do radiační oblasti Centrálního slunce naší Galaxie. Radiační vliv Centrálního slunce je největší za celé období dvanácti astrologických věků. Až skončí věk Vodnáře, trvající zhruba 2160 let, bude následovat věk Kozoroha a celá sluneční soustava se začne vzdalovat radiačnímu vlivu Centrálního slunce. Působení Centrálního slunce na celou sluneční soustavu nebylo tak intenzivní v jiném předešlé věku a nebude tak intenzivní v jiném z následujících věků, tak jako tomu bude po celé období věku Vodnáře.
Nevytváříme pouze jediný možný svět s jedinými pravidly, ve kterém se odehrávají lidská dobrodružství, vytváříme více (strukturovaných) světů, které mají jeden společný základ a tím je morfické pole neboli kronika Akáša. Popsat sféry všech možných světů a vytvořit příručku pro pohyb všemožnými sférami je nadlidský úkon. Co člověk, to jiná role ve světě pozemských, nadpozemských i alternativních sfér, co člověk, to jiné chápání hmotné a nadhmotné stránky světa. Každá bytost přijímá a rozšiřuje jen střípky těch vědomostí, které si dokáže osvojit, jediná bytost nedokáže sestavit ucelený obraz světa. Lidstvo se jen obtížně dokáže oprostit od představy, že zná celou pravdu. Pouze teoreticky je možné dát dohromady všechny znalosti a vytvořit komplexní pohled na podstatu světa, kompaktní a bezrozporný, a to na úrovni neviditelné mozaiky všech existujících dat, které je možné zpracovat, na úrovni kroniky Akáša. Zde je centrálně zpravováno mnoho informací, včetně mylných teorií o podstatě světa, včetně různých názvů pro stejné věci nebo stejných názvů pro diametrálně odlišné věci.
Stavět nové světy, jako architekti demiurgové, variabilní světy, především co do možnosti jejich rozšiřování, hledat poklady skrývající se v odkazech našich (vesmírných) předků, je pro nás dosud nikdy neuskutečněnou výzvou. Nejen hledat poklady, ale působit také po vzoru draka jako strážci pokladů. Některé zákony fyzického světa teprve čekají na odhalení a změnám některých principů vzájemného soužití se nelze vyhnout. Podobně jako jsou stavebními kameny fyzických těl vzájemně propojené buňky, stavebními kameny pro výstavbu nových světů jsou vzájemně propojené informace. Informace vyplňují prostor spojitě, přitom systém paralelních světů je propojen neviditelnými membránami, souvisejícími s víceúrovňovými vrstvami vědomí člověka. Ve snu je možné vytvořit svět, kde fyzické zákony dovolují lidem létat, ve snu je možné vše, co dovolíme, aby možné bylo, ale i do vědomých denních snů je možné vnést mystické prvky, které nám umožní vžít se do vědomí všech sfér a do nových systémů nově vytvořených světů (motivačních, kompaktní, bezrozporných a přitom variabilních). Tyto nové aspekty vědomého tvoření je nutné alespoň částečně pochopit v tom smyslu, aby je chápala každá bytost především sama za sebe, jako důležitá postava s konkrétní rolí, která nebude pro ni samotnou ani pro nikoho druhého svazující, aby se každá osobnost, stejně jako variabilní světy, mohla projevit mnoha způsoby.
Urputná snaha chtít zachránit svět může být ovlivněna potlačením nějakého principu vnitřního boje se sebou samým. Obraz duševního světa se odráží ve světě fyzickém, vnímatelném pomocí smyslů, tento odraz umocňuje psychické síly nebo psychické slabosti člověka, je ve fyzickém světě obsažen tak dlouho, dokud jedinec svůj vnitřní duševní obraz nezmění. Různé přízraky čerpají svou sílu a moc přímo z duševního světa člověka, zpětně ovlivňují fyzický svět, ale jejich moc není nekonečná, pokud se člověk svých přízraků vědomě vzdá, odebere jim jejich moc. Jakmile je duševní obraz člověka změněn, (jako byl změněn například po nechvalné éře středověku, kdy byl drak spojován s „temnými drakobijci svádějícími věčný boj s obludou s křídly, hadím tělem a plivající pekelný oheň“), jeho minulý odraz ve fyzickém světě se změní v abstrakci, v energetický záznam v kronice Akáša. Každá věc do fyzického světa odráží něco ze sebe sama, věci, které se sebou nějak vzájemně souvisí, jsou spojeny vzájemnými vazbami, některé dokonce složitými pavučinami energetických nadpozemských vazeb. Jako například to, že nebeský drak (chaos prvotního kosmického oceánu) existoval ještě před stvořením světa, což nám říká, že žádný chaos není bez smyslu. Naprosto vše ve světě je propojeno vazbami, které se vzájemně ovlivňují, například alchymickými zákony světa živlů, které jsou dány principy živlů, a chemickými zákony světa hmoty, které jdou dány vnitřní strukturou hmoty, podobně magnetické jevy souvisí s elektrickými jevy, a přitom působí též nezávisle.
Podzim je období, kdy za větrného počasí chodíme s dětmi pouštět papírové draky a s nadšením sledujeme vzdušný dračí tanec, známe ale dračí symboliku, víme, kde se vzal rituál pouštění papírových draků? S rituály světla a svící (dračí magie) souvisí také magické kadidelnice nebo poháry s vyobrazením draka. Nejznámějším dračím rituálem je novoroční ohňostroj. S draky se často setkáváme v podobě dveřních klepadel na starých budovách, nebo na domovních znameních. Komplexní a universální fenomén dračí energie, (energie prvotního chaosu, narušitele rovnováhy a současně také vítězství ducha nad stíny ega), se objevuje v mnoha pohádkách a mýtech téměř každé kultury. V mýtech se objevují odvážní hrdinové a po jejich boku nevinné dívky, panny nebo princezny. Boj s drakem představuje překážku, kterou musí hrdina překonat sám v sobě. V nejedné světové pohádce je drakovi obětována princezna – panna. Sežrání drakem symbolizuje ztrátu nevinnosti, ze spirituálního pohledu mystickou smrt. Panna je symbolem neposkvrněnosti a duchovní čistoty, jakéhosi rajského stavu. S tím souvisí, že pouze probuzené ego, uvědomující si čistotu duše, může svobodně rozvíjet mimosmyslové, magické schopnosti.
Symbolika draka, kladná (tvoření) i záporná (ničení), se objevuje od kultury aztécké, mayské, oceánské, africké, čínské (Číňané se považují za potomky draků), severské, napříč celým světem, až po kulturu australskou (Duhový had). V symbolice slunečních božstev představoval tajné vědění, vyobrazený v bílé barvě značí čistotu a moudrost. Pouze egyptská mytologie upřednostňuje symboliku energie tvoření nikoliv v podobě draka, ale v podobě kobry nebo hada s křídly. Dodnes je drak součástí, podobně jako lev, symboliky mnoha erbů, v heraldice může mít drak více tváří, může představovat saň, hada, baziliška nebo salamandra. Drak je pánem na zemi, ve vodě i ve vzduchu, je součástí vnějšího i vnitřního ohně, (skrytou) dračí symboliku najdeme ve všech alchymických spisech, tak i v posvátné architektuře po celém světě. Dračí nebo hadí energie je spojená s prameny řek, je spojená s vodou, vlnivý pohyb hada připomíná pohyb vody v řece, lineární pohyb vpřed (had nedokáže couvat). Ale v přírodě existuje také létající had, je jím bojga rajská, poté, co umně „vyleze“ do koruny stromu, klouzavým letem se dokáže opět snést k zemi.
Drak je symbolem blahobytu i bídy. Je symbolem odvahy, inspirace, posvátnosti, urozenosti a také státnosti v podobě krále nebo císaře. Dračí krev je symbolem nezranitelnosti, dračí perla je symbolem úspěchu, bohatství i moudrosti (dokonalosti dračí mysli), dračím kamenem je nefrit. Drak, symbol bouře a blesků, představuje také mezihvězdný prach, potenciál tvoření všech přírodních prvků, je skryt v sopkách i termálních vřídlech, jeho energie je skrytá ve všech živlech. Drak, jenž vládne větru i dešti, má povětšinou více hlav, neustále se dívá současně do všech světových stran a zároveň dokáže spočítat všechny hvězdy na noční obloze. Dračí energie je naše vnitřní síla v podobě nebeského dechu, je to vnitřní vše-objímající láska, která je soucitná ke všemu, co považujeme za světelné, a také ke všemu, co považujeme za temné. Všechny tyto aspekty jediné věci spojuje modrá barva oceánu a modrá barva nebe, modrá ve všech odstínech, od blankytně modré až po temně modrou, mezi tím vším stojí světlo, neboť ve stínu světla, za temné noci se oceán i obloha projevují ve všech odstínech šedé a černé barvy. Projevená dračí energie je považována za znamení něčeho nového, je symbolem vycházejícího Slunce. A co víc, drak je ona tajemná bytost, která během zatmění svým tělem na několik okamžiků zastíní Slunce nebo Měsíc.
Každý s něčím občas „bojujeme“, každé životní období je jiné, někdy je náš vnitřní drak unavený a uzavřený do sebe, spokojenost a vnitřní klid se pravidelně střídá se všemi možnými projevy vnitřních bouří. Někdy je naše dračí nebo hadí energie stočená do klubíčka a v klidu spí, jindy se projevuje jako silný vnitřní hlas, jako neutuchající vášeň nebo jako ohnivá vnitřní síla. S dračí energií ale za všech okolností zacházíme s rozvahou a s respektem. Vnější dračí síla v přírodě se projevuje podobně, někdy v klidu spočívá v nitru země, jindy o sobě dává hlasitě vědět. V současnosti je dračí energie na vzestupu, nahlížíme do dimenzí, kde se nachází tvořivé území dračí síly, tyto dimenze se nám otevírají přímo před očima. Někdo tuto energii vnímá jako andělskou, někdo jako kreativní dračí sílu Vesmíru.
Draci mají ve své podstatě hravou a veselou náturu, a proto…
… AŽ V SOBĚ OBJEVÍTE DRAKA, NENECHTE HO ULETĚT…
Autor: Rebeka Sprinncová, Webové stránky: Psychologie chaosu
Hlasité předčítání
