Povídka

Filmové plátno
Četba díla zabere cca 11 min.

Tyhle pásky musí dobře hořet. Jasně, že musí dobře hořet. Film je ideální k tomu, aby zažehnul něco, co nikdo nikdy neuhasí. Jen očima, až bude čekat, kdy bude po všem.

Když všichni diváci odešli, vypnul jsem promítačku, přemotal pásku, vrátil ji do regálu, vstal jsem a odešel. Nechtělo se mi domů, a tak jsem se rozhodl, že si sednu do sálu. Takhle večer uklízečky nepracovaly. Po večerních promítáních se sál uklízel až ráno. V celé budově zkrátka nikdo nebyl.

Sednul jsem si doprostřed hlediště a pozoroval šedé plátno. Přemítal jsem o tom, jak si najít ženskou a konečně se odstěhovat. Jenomže čím hlouběji jsem přemýšlel, tím víc jsem se začínal bát změny. A co když mě bude peskovat za to, že jsou mé věci na podlaze, nutit jíst bezmasá jídla, neustále po mě něco chtít? A co dítě? Na to jsem už vůbec nebyl připravený. Nechápal jsem ty rodinky jako z reklam. Jak můžou být šťastni ze všech těch problémů, které vyvstávají z jejich dlouhých a stereotypních životů a uslintaných a stereotypních dětí?

Zkrátka se to ve mně bilo. Nechtěl jsem být sám, ale společnost mě děsila. Dával jsem to za vinu kinu. Zní to bláznivě, ale v mé hlavě to dávalo naprostý smysl. Přece všechny ty rodinky jsem vídával právě tady. Byl to jejich kostel. A to, z čeho jsem měl prve radost, mi znechutili. Jak neúspěch mého rande, tak každodenní pohledy na rozjařené obličeje ratolestí a jejich rodičů, když se zrovna promítala nějaká kreslená blbost.

Už jsem si říkal, že vstanu a odejdu. Myšlenky jsem si trochu srovnal. Dostal jsem z toho všeho přemýšlení hlad. A když jsem se zvedal, plátno se rozsvítilo. Automaticky jsem se podíval do promítací místnosti. Viděl jsem, jak promítačka svítí. A za ní v okýnku stála silueta postavy. Vytušil jsem, že nejspíš půjde o ženu. Rozčílil mě tenhle vtípek a vyskočil jsem, že poběžím nahoru a tomu vetřelci to pěkně vytmavím. Musela určitě vypáčit dveře, protože jsem byl přesvědčený, že jsem zamykal. Vždycky zamykám!

Takže mě nepřekvapilo, že byly dveře sálu zamčené. Vytáhl jsem klíče, jeden z nich zasunul do zámku, ale nešlo s ním otočit. Zkusil jsem další, ale nic. Neseděl ani jeden. Zkusil jsem ještě další dveře, ale bez úspěchu. Zařval jsem neúprosnou výhružku směrem k okýnku, ale silueta se ani nepohnula.

A na plátně se začalo promítat. Černobílé postavy, černobílé okolí. Stromy. Listí z nich padalo na zem. Foukal vítr. Kmeny se ohýbaly jako šílené. Po vlhkém chodníku proběhla žena. Otáčela se za sebou.

Posadil jsem se.

Kamera ji pronásledovala. Šlo slyšet, jak těžce oddechuje. Její strach šel z plátna cítit až do morku mých kostí. Zachvátila mě panika. Když klopýtla a spadla na zem, zabolelo mě koleno. Podíval jsem se na něj, a měl jsem roztržené kalhoty, po kterých mi tekla krev. Žena vstala ze země a běžela dál. Hnala se městem a ječela o pomoc, ale její hlas nikdo neslyšel. Cítil jsem, že se z té scény dusím. Vyplivnul jsem na zem zelený hlen a sledoval, jak se zapouští do podlahy.

Snažil jsem se na plátno nedívat, ale pokaždé, když jsem odvrátil zrak, scéna se pozastavila. Něco mě nutilo sledovat dál. Strach mě svíral tak pevně, až se mi z toho kroutily prsty. Nesnesitelná zima chladila mé plíce. Skoro jsem viděl, jak se mi kouří od pusy.

4.84/5 (2)

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava Žerdíková
Host
Jaroslava Žerdíková
5 měsíců před

Bomba

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.84/5 (2)
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.84/5 (2)
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
0