Hostina pro vrány, lišky a vlky
Pro všechny po mase prahnoucí krky
Houpou se, visí si, do země civí
Měli se lépe snad, když byli živí?
Pod sebou prázdnou zem, pod bradou lana
Hýčkáni oparem brzkého rána
Svobodní ve větru, svobodní navždy
Není to právě to, co žádá každý?
☆ Nehodnoceno ☆
Milá dámo, váš dialog je slovní cvičení, vy něco říkáte a protějšek vám odpovídá. Je vidět, že spoléháte na náznaky katastrofického scénáře, který míří do čtenářského prázdna. To není psaní, to je povídání. Připomíná mi to dlouhý hovor po telefonu, po jehož skončení se od ženy nedozvím, o čem to bylo. Zkuste napsat příběh, svými slovy, obyčejně, jak si to myslíte, zkuste jít do hloubky, pokud za tím dialogem nějaký příběh je. Vlastně mě zaujal jen katastrofický scénář, s nímž pohlížíte na svět a tím i na váš příběh.
Slavan