Poezie

Hřbitovní…
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: Kristýna V.

Osiřelá dívenka u hrobu na zemi

pláče a naříká:

„maminko, vrať se mi!“

Ve špinavých šatech,

s vyhublou tvářičkou..

Snaží se promluvit

se svou mrtvou matičkou.

„Maminko, mámo, pust mne k sobě,

já chci být s Tebou..

Tam dole v tom hrobě…“

Již mnoho dní

již mnoho nocí

dívenka sténá, pláče a prosí.

Pláče a prosí,

neštastně naříká:

„Já chci jít na místo,

kde je moje maminka“

 

Tak dotlouklo srdíčko

mladinké dívenky…

Dotlouklo na hrobě

dívčiny maminky…

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Kristýna V.

Upřímně...impulzivní cholerik,co city pouští na papír.Aneb papír spolkne cokoli..

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

3 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Slunečnice
Host
Slunečnice
8 let před

Velice smutné, svým způsobem znepokojující a hlavně dojemné. Nedá se tomu upřít jisté kouzlo.

Václav IV.
Host
Václav IV.
8 let před

Asi nejsmutnější báseň, jakou jsem četl. Ale svým zvláštním, smutným způsobem, je hezká.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

a už zase jsem prázdnej papír - plnej skvrn asi byl jsem delší dobu na slunci - nebo na drogách ...
příliš pozdní ráno příliš krátkého dne a příliš brzký večer příliš dlouhé noci -...
nechceš-li se mnou být – nemusíš. - ne – to ty se mi nehnusíš -   chceš-li být ...
Co může být horšího, je to jak noční můra, či zlý sen. To se prostě probudíš a je zase hez...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
A woman standing in front of a mountain range
Prečo moje oči stále plačú. Prečo sa mi moje ruky trasú. Prečo sa mi môj hlas chveje, a to ...
Kde křičí skonalí žízniví není jsoucna pranic a svět zdmi v nekonečnu oplocen absurdní svět,...
Tmavé stíny se plíží městem duchů.
Města duchů   Ztrácí se v mlze co mi blízké bylo nekonečně vzdálené jsou blí...
Byla zvláštní, podivínská, pro mnohé možná trochu jiná. Těžko se hledají slova, jež popsala...
možná si před spaním vyčistím zuby. co bych si nalhával – dělám to z nudy. spát se mi n...
Mountains peak through a sea of fluffy clouds.
Nevypovedané slová, ktoré nás tak bolia. Nedokončené vety, ktoré nás na srdci ťažia.  ...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Až se to přeženeA zmizíš z mé hlavyPřijde ten okamžikKdy budu už zdravýZatím jsem toxickýSice...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V dálce slyším hukot probouzejícího se velkoměsta Velký Pán před tisíci lety vymyslel experi...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
Sedím a koukám z okna, čtu mezi řádky, a kolem mě svět utíká, jak kolotoč na pouti, všec...
Tmavé stíny se plíží městem duchů.
Města duchů   Ztrácí se v mlze co mi blízké bylo nekonečně vzdálené jsou blí...
Bolí to a bude víc, lepší už to nebude. Vymačkáváš vzduch z mých plic. Proč to děláš, osud...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
Země – modrá planeto těhotná problémy válkami, nenávistí ještě držíš pohromadě.   ...
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří...
Jako když kráčím po pouštiKolem jen písek všedních dníA s každým krokem mě lidé opouštíDř...
jak by mi někdo vyrval duši z těla - odešla tak náhle. navždycky. celá. a když si vzpomenu ...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
Smrt klepe na dveře Plíží se, oči mé škvírku svou náhle ztenčily, její dech, tlukot mého sr...
Adeline Brandon, San Francisko 21/25 Amerika - Jiný svět Mluvil pomalu a jasně, Oči mu běhal...
0