Ve hvozdu plného bonsaí
a klečí
zůstávám vkleče
při tiché modlidbě
odříkavajíc Ódu na Krásu
Roztažené závoje,
z jemnosti motýlích křídel a elegance pavučin,
odkrývají trsy borůvčí,
které trhával jsem jako malý
a teď
strhávám z tebe třpyt a eleganci
z motýlích křídel a pavučin
a laskám trsy tvého mládí jako muž
Ve hvozdu plného bonsaí
a klečí
teď oba vkleče
opíjíme se nektarem okamžení
odříkavajíc Ódu na Chtíč
– V exaktickém opojení pomíjivých veršů
klesáme a stoupáme v rytmu
Ódy na Nesmyslnost Krásy a Chtíče –
Ve hvozdu plného bonsaí
a klečí
klečíme společně
při tiché modlitbě
odříkavajíc Ódu na Okamžik