V mýdlové bublině jsem se vznášela,
a mojí izolací proud neprocházel,
v davu jsem se beze slov potácela,
však smysl naslouchat mě neopouštěl.
Vesmírná zákoutí ke mně šeptala,
příběh pohádkový mi v hlavě zněl,
smetanovou alejí jsem se klouzala,
však smysl naslouchat mě neopouštěl.
Ať nestojím v koutě, jsem slýchávala,
hlas posměchu si ke mně cestu prorážel,
smutná zimnice po mém těle brouzdala,
však smysl naslouchat mě neopouštěl.
Když sjednaný kolektiv rozpustil sám čas,
šel si ke mně pro radu nejeden z vás.