Autoři
Josef Stráca Ilko a Richard Bobeš Šmíd
(www.blbcinaentou.cz)
Jan Werich a Jan Palach
Přichází Werich. Nasadí na háček žížalu. Nahodí vlasec mezi diváky. Chvíli sedí, potom zatáhne. Vlasec se zadrhne.
Werich Sakra, někde se mi to zaseklo. Musím do řeky. Je sice krásná, čistá, ale prudká, hluboká a studená. Paní, vy máte krásné balonky. Nepůjčila byste mi je? Já totiž neumím plavat. Ne. No nic, budu se modlit. Půjdu pomalu dolů. Ukáže na zásuvku. Je tu veliký silný proud. Zastaví se u nějaké ženy, prohrábne jí vlasy. A taky jsou tu veliké vlny. To je ale balvanů. Polezu opatrně, nebo zakopnu a přistanu až u Malé Šárky. Nejste náhodou Šárka? To je škoda. Že jste taková malá. U vás by se krásně přistávalo. A hele, tady je ten problém. Zachytl se mi o tohohle kořena. Paní, vy jste mi sežrala návnadu. Musím rychle zpátky na podium, protože tohle je řeka zapomnění, tak abych nezapomněl všechny texty. Vymění nenápadně žížalu za rybu a dorazí zpátky na podium. Neberou a neberou. Já neměl tomu prodejci rybářského náčiní uvěřit, že na tomhle prutu zbohatnu. Byl to šejdíř. Ostatně, tady bych asi nezbohatnul, i kdybych tu řeku vylovil sítěmi. Například tamta rybička mi na udičku neskočí. Je jako voda. Sice krásná, čistá, ale studená prudká, a hluboká. Hluboké má pochopitelně jenom oči. Werich bere scénář a listuje v něm. Je tu vylidněno a vyrybněno. Já rád lovím tam, kde je vylidněno. Zaručuje to jakousi objektivitu, ve vztazích já a ryba. Ovšem nerad lovím tam, kde je vyrybněno. Na rybách má být člověk sám. I kdyby na břehu Ohře rybařili Albert Einstein s Marií Terezií, vždycky by tam byl někdo navíc. Pouze čas ukáže, kdo byl v daném toku času navíc. Pro mě by v pozici dnešního dne byl navíc Albert Einstein, a co do toku času, bude pro české dějiny asi taky důležitější Maruška Terezka.
Palach Dobrý den. Nezlobte se, ale mohu si k vám přisednout?
Werich Ale samozřejmě. Ještě, že jste duch. Jinak by bylo po vylidněnu.
Palach Co to čtete?
Werich To je profesionální deformace. Jakmile někde objevím nějakou divadelní hru, nedá mi to a musím si ji přečíst.
Palach O čem to je?
Werich Ale vcelku o ničem. Jsou tu ale pasáže, které mě docela pobavily. Například tady. Oni udělali hymnu mnohem lépe, než slavný známý hudební skladatel. Jsou geniální.
Palach A proč se to jmenuje profesionální deformace?
Werich Ale ne. Profesionální deformace je můj problém. Ta hra se jmenuje Rozhovory na entou. Velice kvalitní hra.
Palach No, když to říkáte vy, tak to bude asi pravda.
Werich Račte být z Prahy mladíku?
Palach Bohužel. Kdybych byl z kteréhokoli jiného města, bylo by vše snazší.
Werich Nevěřte tomu. Jako pražan mohu říci, že jsem byl v Ostravě odměněn potleskem stejně, jako bych se tam narodil. A naopak v Ostrově, jako bych se narodil v Ostravě.
Palach Jenže já, jako pražský student, jsem se cítil být odpovědný za všechny studenty z Čech. Původem jsem vlastně ze Všetat.
Werich Všetaty, o těch mi povídejte. Já znal ve Všetatech jednu učitelku. No, ona to vlastně nebyla učitelka, ale něco mezi učitelkou a uklizečkou a hlídačkou dětí.
Hlasité předčítání
