V kaleidoskopu skládají se barvy
obrazce korálků lepí se v květy
a jarní malby, co vzejdou z larvy
jako motýli poznávají světy.
Na loukách se už klaní jetel v pase
koruny jabloní pročesává světlo
po libé vůni sedá si včela zase
právě když veselí vánku kol prolétlo.
Sluchem líbezně pění hymna ptačí
křišťály ledu slunce olizuje
mlhovina pylu se vzduchem vláčí
a mládí paletou jara poletuje.
V kořenech zimy se moudrost skrývá
však jaru chmurná nálada neprospívá.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání
