Rubenův pohled se rázem vrátil opět do místnosti. „Já jen myslel, že rád jíš,“ vyštěkl upřímně v nejméně vhodný okamžik.
„Lehni, patolízale!“ vřískl zlostně Donnie.
Percival sebou praštil o podlahu.
Ruben nevěděl, co si má počít. Celý výslech mu byl krajně nepříjemný. Nechtěl, aby ten postarší kšeftař přišel k újmě. Co když opravdu nic neví? Co když jim ten duchovní o něm lhal, protože spolu mají nějaké spory? Vždyť to byl také člověk jako on sám, žádný čáryfuk.
„Konec zatracený šarády!“ zaburácel Donnie. Zabodl nůž do obchodníkova pultu, popadl svou dvouhlavňovou předovku, která doposud odpočívala opřená o pult a zamířil s ní Percivalovi do zad. „Budu počítat do tří!“
„Prosím, já nic nevím!“ halekal obtloustlý obchodník na prkenné podlaze.
„Raz!“
„Donnie, co když ale opravdu nic neví?!“ vyjekl Ruben zděšeně.
„Dva!“
„U matičky boží, prosím! Marlene, ona…,“ přerušil se obchodník, aby popadl dech mezi vzlyky.
Dveře skromného obchůdku se rázem prudce otevřely.
„Dobrý den, Perci…,“ odmlčela se náhle postarší žena, jež stanula ve dveřích. Zděšením přišla o dech.
Donnie sebou úlekem škubl až z jeho ohromné dvouhlavňové brokovnice vyšla ohlušující rána. *Prásk!!*
Percival se rozprostřel po podlaze do všech směrů. Škvírami mezi prkny podlahy mizela jeho krev někam do temného prostoru pod domem.
„Tři…, ale ztraceně,“ zašeptal sklesle Donnie.
„Uaaaaa!“ vyjekla otřesená zákaznice.
„To nic, madam, vše je pod kontrolou!“ zahlásil duchapřítomně Donnie a otočil se i s doutnající brokovnicí v rukou směrem k překvapené ženě. Ta se v bezvědomí sesunula k podlaze.
„Tak sakra nestůj a dělej něco!“ zahulákal Donnie k rychle dýchajícímu Rubenovi.
Ruben roztřesenou rukou vytáhl vlkobijku od pasu.
„To ji chceš jako dorazit?! Vodu, krucinál!!“
„Jasně, jasně,“ blekotal Ruben a nemotorně zastrčil zbraň opět do pouzdra. Sejmul svou čutoru, odklopil zátku a vylil její obsah ženě do tváře. Hrdlo nádoby opustily mizerné čtyři kapky. „Já, sakra, měl jsem ž-žízeň!“ vykoktal provinile s hlasem na krajíčku.
Donnie hlasitě vzdychl. „Na, tohle bude stačit,“ utrousil rázem o něco klidnějším tónem a hodil Rubenovi jednu láhev whisky, co měl obchodník na pultě.
Štiplavá whisky v obličeji zákaznice způsobila, že se žena zakuckala a zachroptěla.
„Tak vidíš, bude dobrá!“ zahulákal vítězoslavně Donnie.
Ruben si nervózně otřel čelo.
„Jen škoda, že nám tenhleten neřekl víc,“ Donnie zasmušile sklopil zrak k rozstřílenému tělu na zemi. „No nic,“ povzdechl si a jal se dosypat střelný prach do vystřelené hlavně brokovnice, když náhle zaslechl tlumené vzlyky a posmrkávání.
„A nekňuč pořád! To se holt vobčas stává! Byl to jenom vobyčejnej napomáhač a ta bába bude v cajku! Nemáš proč brečet!“ vztekl se. Nemohl vystát mužskou slabost.
„A-ale Donnie já přece nebrečím,“ vykoktal zmateně Ruben na svou obhajobu.
Zabijákův ostrý pohled se upřel směrem k učni, na jehož obličeji nezaregistroval jedinou kapku.
Nastala sekunda vypjatého hrobového ticha. Donnie svraštil čelo. Ruben se chaoticky rozhlížel po místnosti.
*Smrk* ozvalo se skoro nezřetelně.
„No tak, kdo tady sakra…,“ nedokončil Donnie a pomalu namířil svou brokovnici s prstem na nevystřelené spoušti proti prkenné podlaze.
Ruben tasil vlkobijku jako zkušený pistolník. Najednou nějak neměl strach, necítil vůbec nic. Veškeré jeho smysly pracovaly na plné obrátky. Teď to přijde, problesklo mu hlavou.
Kdyby to nebyl viděl na vlastní oči, nikdy by neuvěřil. Tvrdá prkenná podlaha se rázem rozvlnila jako vodní hladina na rybníce, do kterého někdo právě vhodil kámen. Učeň zalapal po dechu. Donnie odhodlaně mířil brokovnicí se zbývající ránou doprostřed vln.
Hlasité předčítání
